čtvrtek 28. srpna 2008

Už to není sci-fi, už to není legrační

Odjakživa se mi líbila science fiction a jako naivní dítě jsem z ní měla tak trochu legraci. Pominu - li špičaté uši pana Spocka, tak hlavně díky ohromným vesmírným lodím, futuristickým stavbám kontrastujícími s přírodou a technickým "udělátkům" všeho typu. Taky jsem chtěla mít svůj vlastní komunikátor s cool designem do V, vlastní přenosný počítač s dotekovým displejem tlustým jako oplatka a velikosti kapesního diáře a z okna svého domu na poklidném předměstí se dívat na mrakodrapy pnoucí se nad historickým centrem města, opleteného mimoúrovňovými křižovatkami. Prostě takový americký sen.

středa 20. srpna 2008

Přebírání vzpomínek

Po zhruba 10 měsících jsem se konečně dostala k tomu, že jsem nechala vyvolat fotky (nejen) z maturáku. Doma se teď bavím tím, že je přerovnávám, kompletuji, třídím a řadím do alba. Úplně proti mé vůli mě asi poprvé v životě přepadá nostalgie...

čtvrtek 14. srpna 2008

Opravdu sladký život

Přišel domu až k ránu, krátce po třetí hodině. Netrápil se s tím, jestli dělá hluk a jestli tím někoho vzbudí. Že mu někdo ze spolubydlících vynadá? To mu ani nepřišlo na mysl. Choval se dost hlučně, až do chvíle, než se probudila. Pozdravila ho, nandala mu v kuchyni jídlo a povídala si s ním. Ani se neobtěžoval jí odpovídat na otázky, maximálně vydal zvuk podobný zavrnění, jen takové slabé vrknutí, a spokojeně si dál ládoval břicho. Ona zatím odešla zase si lehnout. Venku celou noc pršelo a on, ač se osušil ochotně mu nabídnutým ručníkem, byl stále mokrý. Šel do pokoje, a jak byl, si lehnul na postel. To, že po něm zbude na peřině mokrý flek, ho netrápilo.

sobota 9. srpna 2008

Malá úvaha o předsudcích aneb o zkoseném hrníčku


Před několika málo dny jsem se od asi jediného čtenáře svého blogu dozvěděla, že trpím předsudky, když jsem se v jednom článku zmínila o snobech (v souvislosti s dovolenou v drahých hotelech). Dost mě to popudilo. Já, že trpím předsudky? Zkazilo mi to den a prudérní nálada mi vydržela až do večera. "Já, že mám předsudky?" "Jo, máš předsudky," ozvalo se moje druhé já, "tak se uklidni!" Moje druhé já ve mně většinou jen spí a ozve se málokdy a když už, tak to stojí za to. Ale zpět k tématu. Zkrátka jsem se nad sebou trochu zamyslela. A výsledek? Ano, přiznávám, trpím. Trpím předsudky vůči všemu, co neznám, co je pro mě neobvyklé a čeho se, tak trochu a ve skrytu duše, bojím. Trpím předsudky stejně jako všichni lidé, které jsem měla tu čest za svůj relativně krátký život poznat. Osobně si myslím, že aby někdo neměl předsudky, musel by mít povahu Buddhistického mnicha a věřit v neskutečnost světa. Nic proti Buddhistům, jejich pohled na svět se mi docela zamlouvá. Zkuste se tady také zahledět hluboko do své duše, buďte alespoň trochu upřímní a řekněte mi, jestli jste doopravdy bez předsudků.

sobota 2. srpna 2008

Něco o sumečcích

Tady je něco málo o sumečcích pro mého asi jediného čtenáře, když je má tak rád, samozřejmě i s odpovědí na položenou utázku:


Říše: Živočišná
Kmen: Strunatci (Chordata)
Nadtřída: Čelistnatí (Gnathostomatapa)
Třída: Ryby (Osteichthyes)
Podtřída: Ryby vyšší (Teleostomi)
Nadřád: Kostnatí (Teleostei)
Řád: Máloostní (Cypriniformes)
Podřád: Siluroidei
Čeleď: Sumečkovití (Ictaluride)
Domovinou této čeledi je Severní Amerika, v USA jsou její představitelé běžně nazýváni "Cat fishes". V USA nají značný hospodářský význam, ročně se jich vyloví přes 10 000 tun. Přední částí těla připomínají sumce velkého, zadní část těla je ale podstatně kratší. Mohou dosahovat i větších rozměrů, většina z nich jsou ale poměrně malé ryby. Některé druhy dorůstají i do váhy přes 50 kg. Jejich typickou vlastností je ochrana svých potomků. Na kořeni ocasu mají na hřbetní straně před ocasní ploutví dobře vyvinutou tukovou ploutvičku.


Druh typický pro ČR: Sumeček Americký (Ictalurus nebulosus)
Není druhem původním, ale zdomácnělým. Lze jej poznat podle většího počtu vousků (8), než u sumce velkého (6). Má kratší tělo a řitní ploutve, ve hřbetní a v prsních ploutvích jsou tvrdé paprsky. Z USA byl do Evropy dovezen roku 1871 (Francie), do Čech r. 1890 z Německa. Zpočátku byl chován v rybnících na Třeboňsku, odkud se rychle rozšířil díky obchodníkům s rybami a akvaristům. Chov v rybnících ale zklamal, později od něj bylo úplně upuštěno, mezitím však rychle zdomácněl na Labi, v Moravě a v jejich postranních ramenech, kde se stal nejhojnějším rybím druhem. Ve své domovině dorůstá až 1,5 kg, u nás lovní jedinci ale dosahují zřídka 30 - 50 dkg, protože nedosahuje tak vysokého věku jako v USA. Za potravu mu slouží v mládí plankton, v dospělosti potom živočichové ze dna, nahodile jikry a plůdek jiných ryb. Potravu shání po setmění, kdy je nejčilejší a lze jej nejlépe ulovit. Je však záměrně huben kvůli obavám z přemnožení, často také znemožňuje lov jiných ryb, ve své hltavosti totiž spolkne všechny druhy návnad.


Dál už asi psát nemusím, částečně je tím zodpovězena otázka, co si myslím o lovení sumečků na jinou návnadu, než je napsáno na krabičce. Z mého čistě laického pohledu nerybáře si myslím, že se nejedná o nic neetického, vzhledem k tomu, že bere na všechny druhy návnad. Ještě jde o to, jestli se myslí krabička s návnadou, nebo krabička s chudákem sumečkem, pak je totiž otázka tak trochu zavádějící.


Jinak, kdyby se někdo zajímal i o zbývající informace, ráda je doplním.
Zdroj: Hanzák - Vostradovský - Felix - Frank; Světem zvířat IV. díl - Pláštěnci, bezlebeční, ryby, obojživelníci a plazi; vyd. Albatros Praha 1969, vydání 2.Úryvek zkrácen a upraven

pátek 1. srpna 2008

Ideální Hobby

Po delší době mé nepřítomnosti zase nějaký ten článček, inspirovaný mými skromnými zážitky z letošního léta. O lovení sumečků na jinou návnadu, než je na obalu toho fakt moc nevím (vlastně vůbec nic), ale snad se i tak bude líbit.