VIII

 Vítr ve větvích
O čem asi mluví
drak s kvítkem sakurovým?

VII

Vůně růží
a první sníh

Nezapomenu! 

Opravdu to všechno potřebuju?

 Píšu příspěvek o Goodreads. Má to být poslední článek na téma "online knihovniček". Píšu ho vlastně už déle, jak rok, a pořád nemám víc, než odstavec. Nějak se mi totiž do psaní nechce. A tak často místo psaní brouzdám po všech možných webech a databázích, na kterých jsem zaregistrovaná. A poslední dobou si u toho říkám: opravdu potřebuji být na všech těchhle webech? Potřebuji mít online knihovničku trojmo? Stejně tak seznam zkouknutého anime? A potřebuji tři blogy?

A docházím k závěru, že nemusím. Takže postupně některé své účty ruším. 

Ke dnešnímu dni jsem zrušila svůj druhý blog s názvem "A nihilo nihil" - z ničeho nic. Z ničeho nic vznikl ještě, když jsem studovala na univerzitě, a postovala jsem tam věci ke studiu. Pak jsem dokončila studia, blog ztratil svůj smysl, ale ještě jsem mu chtěla dát šanci. Z ničeho nic jsem se rozhodla, že bych z něj mohla udělat svůj "budo deníček", ale nějak mi to nesedlo, a u několik let jsem do něj nic nenapsala. Tak, jako se blog z ničeho nic zrodil, tak dnes i zanikl. Zůstává tenhle blog, ten se mi ještě rušit nechce. A pak zůstává ještě můj blog o kimonech, na kterém jsem nejaktivnější. 

Stejně tak jsem zrušila i svůj účet na ČBDB (Česká bibliografická databáze), už mě delší dobu nebavilo se o něj starat. Obdobně i profil na Databázi knih mě poslední dobou spíš štval, než bavil, a tak jsem se rozhodla zrušit i ten. Profil na Goodreads to vyhrál, a zůstává (inu, odříkaného chleba největší krajíc).

Chtěla jsem zrušit i svůj profil na akihabara.cz, ale zjistila jsem, že tahle stránka se pro jistotu zrušila sama.

Všechny ty profily jsem asi kdysi potřebovala a v době, kdy jsem je aktivně používala, mi něco dávaly. Teď je ale čas nechat to staré odejít. Protože je už opravdu nepotřebuju…

Když je kozel zahradníkem - projekt magnolie potřetí

Pět avizovaných týdnů, po kterých měla semínka magnolie vyklíčit, uteklo jako voda, a k tomu jich uteklo ještě pár navíc. Naposledy jsem psala o pokroku zhruba v polovině ledna a od té doby se v klíčící nádobě odehrálo mnoho zajímavého.

Když je kozel zahradníkem - Projekt magnolie, část druhá

Vánoce přešly, starý rok se přehoupl do nového, a nastal čas hrábnout na dno lednice, vytáhnout nádobu se semínky magnolie, a přistoupit k dalšímu kroku.

Stalo se nestalo

Stalo se nestalo, zastavilo u chodníku jedné z mnoha plzeňských ulic jednou jedno ohromné černé BMW, s čalouněním v černé kůži a se začerněnými skly.

Ze zadních dveří BMW vystoupila s elegancí gazely paní, dáma s ebenovou kůží, se slunečními brýlemi. Vlasy havraní černi vyčesané do drdolu, se ztvrdlými rysy obličeje, z profilu připomínající královnu Nefertiti. Štíhlá jako laň, oděná do bílé kožešiny.

Za rameno vlekla ze zadního sedadla dítě, malého chlapce, s nepoddajnými vlásky zlatými jak vlasy Děda vševěda, s kůží barvy alabastru. Dítě se vzpouzelo a modrá barva očí zarudlých od pláče doslova svítila.

Vztekající a vzpouzející se dítě zavlekla ona dáma do zastavárny.

Zřejmě ho už nechtěla. 

Co se dělo dál, už zřejmě nikdo neví, protože lidi kolem klopili zraky, dívali se jinam, a spěchali z polední pauzy zpět do práce.

Stalo se, nebo se to nestalo?

Když je kozel zahradníkem - projekt magnolie, část první

V posledních asi dvou letech u sebe pozoruji zvláštní zálibu ve sbírání náhodně nalezených semínek do hlíny, a sledování, co z nich vyroste. Tento nenáročný koníček, kterému se věnuji hlavně ve chvílích, kdy už opravdu nemám sílu na nic jiného, než rýpat se v hlíně, začal dosti nenápadně, když jsem zjistila, že ibišek, co kvete před vchodem do našeho domu, má plody. Jen tak, z legrace, jsem z nich tehdy vyloupala semínka a dala je do hlíny. A světe div se, ono nejen, že to vyklíčilo, ale i to docela vyrostlo a vykvetlo, a teď plánuji, jak takhle vzešlé dva ibišky, které se mají docela k světu, zazimuji, až přijdou opravdové mrazy.

Po ibišku následovaly chilli papričky, kterým se u nás na balkoně docela dařilo, letos ale bohužel nebyla síla se o ně starat, a tak jsem je ani nezasela. Čirou náhodou jsem ale našla pár semínek katalpy, a té se ku podivu taky podařila, i když z pěti zasazených semínek vyklíčily pouze tři, a moji neodbornou péči přežil pouze jeden exemplář. 

"Strkání věcí do hlíny" dostalo letos na podzim poněkud neobvyklou perspektivu, když na konci září silný vítr zpřelámal větve stromům na Plzeňsku. Při jedné z procházek parkem jsem tak narazila na větrem "orvané" šištice magnolie, a tak mě nenapadlo, než si jednu vzít, donést si jí do práce, a začít zkoumat, jestli by se toho dalo pro můj "zahrádkářský" koníček nějak využít.