-ík, -ík, -ík

Semík, budík, hopík....kolik je vlastně v češtině slov, která končí na "-ík"? Vynechme na chvíli malý, i když celkem důležitý detail, zda se jedná o spisovnou či nespisovnou variantu. Můj další jazykový experiment spočívá v pokusu sestavit krátký a (alespoň částečně) koherentní text za užití co největšího množství těchto slov.

10 důvodů, proč být ženou z reklamy?

Nepřipadají Vám také někdy reklamy dotažené "ad absurdum"? Samé usměvavé obličeje, všichni spokojení a vysmátí jak měsíček na hnoji, samé chacha, chichi, chocho. A úplně nejvíc to do očí bije v případě žen z reklamy. No posuďte sami, jestli by občas nebylo fajn, takovou ženou být...

1, 2...8!

Kolik spolubydlících byste typovali, se dá stihnout "vystřídat" za dobu bakalářského studia, za podmínky, že stále bydlíte na jednom a tom samém pokoji?  Tři? Čtyři? Jedna? Znám studentku, která právě dokončuje diplomovou práci a za tu dobu se u ní v pokoji vystřídaly dvě, a obě, podle jejích vlastních slov, super. A pak tu ještě jsem já. V polovině svého třetího roku studia jsem se dostala k magickému číslu osm. Studium ještě stále není u konce, a i když se moje současná spolubydlící stěhovat nechystá, nikdy nevíte, co se může přihodit. Všechny mé spolubydlící mě nějak obohatily, dá-li se to slovo použít. Když se ohlédnu zpět na těch pět semestrů, vhodnější nenacházím. Faktem zůstává, že i když se už ani nesnažím pamatovat si jejich jména, nedovedu zapomenout ani na jednu. Vztek a záchvaty infarktu, které se o mě pokoušely během mého "soužití" s některými z nich pomalu ale jistě zmizely a zbývá mi jen úsměv a možná lehké nakrknutí na některé z nich.

Haiku?

Uprostřed zimy - jak už to tak bývá-
spadla z nebe hvězda a pohasla.
Byla vůbec někdy živá?

Když rozum nebere a mysl nestíhá

Hříčkou osudu a souhrou náhod se mi poštěstilo si v ruce podržet katanu. Nikoli nějaký pouťák, ale opravdový ostrý meč, vyrobený z překládané oceli, s krevním žlábkem a vším tím ostatním, co k pravému japonskému meči patří, údajně důstojnický meč japonského námořnictva z druhé světové války. Pocit srovnatelný s tímto jsem asi nezažila.

Opožděně

Říká se, že není krásnější pohled, než na radost, která se objeví dětem v očích, když uvidí dárky naskládané pod vánočním stromečkem. Já bych řekla, že není nad větší radost, než byla ta, kterou měl náš kocour, když uviděl náš vánoční stromeček a když mu bylo dovoleno (respektive nebylo zakázáno) mu vyšplhat do větví a "pomáhat" se zdobením. Celý den příjemných překvapení byl završen hromadou barevných a šustivých papírů, které mohl cupovat dle libosti, schovat se v nich a nakonec v nich po vyčerpávajícím dni usnout spánkem spravedlivých...

Doufám, že i Vám všem udělaly dárky pod stromečkem radost, a že Vám alespoň na chvíli svítily oči štěstím. Poněkud opožděně mi dovolte popřát Vám všem šťastné a veselé Vánoce a s malým předstihem šťastný nový rok 2011.

Já a můj baťůžek

Snad je to jen náhoda, snad je to stihomam, nebo možná jen obyčejná vesmírná paranoia, kterou má ve vesmíru úplně každý. Přesto mám pocit, že je můj, již značně obnošený, světle modrý baťůžek tou nejhorší provokací, jakou si lze na určitou skupinu lidí vymyslet. Mám tím na mysli kastu prodavačů a prodavaček, i když, vzhledem k tomu, jak zacházejí se zbožím, které prodávají (čtěte: mlátí s tím jak se sirotky), by se výraz "podavač" hodil mnohem lépe...