Kocourkov? Ne! ZČU!

Opět a znovu si opakuji, ať žije úřední moloch, nesmyslná nařízení a lidská blbost. Jako blázen, s půlkami křečovitě sevřenými, si odpírám sápnek a krásné květnové dny trávím zavřená u počítače, jen aby byla bakalářka v termínu. Pak pro mě nastává období čekání na posudky, kdy se nedá dělat nic, jen sedět na zadku a doufat...

Psáno životem aneb to hlavou nevymyslíš

Po docela dlouhé době, kdy jsem si na svém blogu vystačila se sedmi štítky do kterých se mi povedlo zařadit všechny příspěvky, jsem se rozhodla přistoupit k radikálnímu řezu drobné reorganizace a zavét další kategorii. Bude obsahovat všechny ty absurdní a tragikomické příběhy ze života, které se hlavou (ani jiným orgánem) prostě vymyslet nedají. Těšte se, námětů mám za posledních pár dní na román...

Jak spoluydla uvízla na záchodě...

Přiznávám, že nejsem ten typ, co by se bavil cizím neštěstím. Spíš, než abych prezentovala neštěstí druhých, chlubím se tím vlastním, lépe se s tím pak alespoň vyrovnám. A přiznávám, že moje spolubydla se mi postarala o královskou zábavu a akutní bolest v oblasti bránice, tudíž pro tentokrát udělám výjimku, ale jen pro to, abych potvrdila pravidlo...

Dnes výjimečně i s tématickou hudbou přímo u článku...

Jede jede

Po delší odmlce, způsobené vším možným i nemožným, o sobě opět dávám vědět (ano, ještě furt žiju!), tentokráte předělávkou textu mezi lidmi populární písničky od těžkotonážní kapely, stvořenou v pozdních nočních a brzkých ranních hodinách. Velké díky patří X-Rayovi, bez jehož pomoci by textík nevznikl a který se na "remaku" podílel 50%.

-ík, -ík, -ík

Semík, budík, hopík....kolik je vlastně v češtině slov, která končí na "-ík"? Vynechme na chvíli malý, i když celkem důležitý detail, zda se jedná o spisovnou či nespisovnou variantu. Můj další jazykový experiment spočívá v pokusu sestavit krátký a (alespoň částečně) koherentní text za užití co největšího množství těchto slov.

10 důvodů, proč být ženou z reklamy?

Nepřipadají Vám také někdy reklamy dotažené "ad absurdum"? Samé usměvavé obličeje, všichni spokojení a vysmátí jak měsíček na hnoji, samé chacha, chichi, chocho. A úplně nejvíc to do očí bije v případě žen z reklamy. No posuďte sami, jestli by občas nebylo fajn, takovou ženou být...

1, 2...8!

Kolik spolubydlících byste typovali, se dá stihnout "vystřídat" za dobu bakalářského studia, za podmínky, že stále bydlíte na jednom a tom samém pokoji?  Tři? Čtyři? Jedna? Znám studentku, která právě dokončuje diplomovou práci a za tu dobu se u ní v pokoji vystřídaly dvě, a obě, podle jejích vlastních slov, super. A pak tu ještě jsem já. V polovině svého třetího roku studia jsem se dostala k magickému číslu osm. Studium ještě stále není u konce, a i když se moje současná spolubydlící stěhovat nechystá, nikdy nevíte, co se může přihodit. Všechny mé spolubydlící mě nějak obohatily, dá-li se to slovo použít. Když se ohlédnu zpět na těch pět semestrů, vhodnější nenacházím. Faktem zůstává, že i když se už ani nesnažím pamatovat si jejich jména, nedovedu zapomenout ani na jednu. Vztek a záchvaty infarktu, které se o mě pokoušely během mého "soužití" s některými z nich pomalu ale jistě zmizely a zbývá mi jen úsměv a možná lehké nakrknutí na některé z nich.