Česká Bibliografická DataBáze (aneb Porovnání online databází knih, které jsem měla tu čest vyzkoušet, 2. část)

Přiznávám, že sepsání tohoto článku mi zabralo mnohem delší čas, než jsem plánovala. Jednak pro to, že jsem musela nejprve dát dohromady svůj počítač, který se jednoho dne zjančil tak, že pomohla jen reinstalace Windows, a jednak pro to, že server, který jsem se rozhodla popsat jako další, v posledních několika měsících přišel s několika změnami, které jsem vyhodnotila za tolik zásadní, že jsem se rozhodla článek přepsat, aby popisoval aktuální stav. I když, vzhledem k tempu, s jakým server v posledním půl roce přichází s novinkami, bych se nedivila, kdyby už za pár dní zase bylo všechno jinak…

Vedete si svoji "online knihovničku"? (aneb Porovnání online databází knih, které jsem měla tu čest vyzkoušet, 1. část)

Ještě tak zhruba ve svých 17 letech jsem si myslela, že mít v oblibě četbu knih bude něco jako diagnóza nebo postižení. Jedno, jestli šlo o beletrii nebo literaturu faktu. Pozitivní vztah ke knihám mě v očích mého okolí zařadil do škatulky podivínů. Takových, se kterými nikdo nechce nic mít, a kteří jsou odsouzeni k tomu, strávit život nepochopeni okolím, mezi zaprášenými policemi s knihami, s brýlemi na nose, a pořád sami. V tom lepším případě s kočkou. S příchodem na vysokou, a s tím, jak jsem začala víc používat internet, jsem zjistila, že zdaleka nejsem sama, kdo se dobrovolně rozhodl trávit podstatnou část svého volného času s nosem zabořeným do knih. Ba naopak, že takto postižených je nás víc. Vlastně, že je nás po světě rozeseta docela slušná řádka. A že na tom není nic divného, ba, dokonce, si mnoho lidí z knihomolství vytvořilo životní styl.

Těžko říct, zda je příčina v tom, že internet poskytuje určité zdání anonymity, a tak si spousta lidí, kteří se jinak moc neprojevují, odhodlá vyjádřit své názory. Každopádně, je to právě kyberprostor, kde se už pěknou řádku let docela úspěšně formují komunity knihomolů, lačnících po tom, sdílet své zážitky s knihami, a názory o nich, s obdobně smýšlejícími lidmi. Stačí jen se podívat, kolik blogů, vlogů a internetových stránek (rozličné kvality) je věnováno knihám. Konec konců, když budete hledat, najdete pár těch recenzí i zde.

Jsitě, ne každý má potřebu se až do detailu rozepisovat, ovšem jakási potřeba vést si přehledy, statistiky a seznamy přečteného, či ještě nepřečteného, je vlastní ještě mnohem více lidem, než nutkání sdílet své knižní zážitky. A pokud máte navíc možnost své přehledy porovnat s dalšími obdobně postiženými, je to celé ještě lepší. A tak není divu, že za tímto účelem vznikají databáze knih. A dávno už to není trend jen v zahraničí. I já si vedu takovýto seznam, a protože jsem nezůstala jen u jedné databáze, rozhodla jsem se svoje zkušenosti s knižními databázemi shrnout v tomto a v následujícím článku...nebo dvou...

Propadla jsem Pokémonu GO

Ano, jakkoliv absurdní se to vzhledem k mému věku může zdát, je to tak. Začalo to celkem nevinně, když mi vzhledem k mému zdravotnímu stavu bylo doporučeno šetřit se, ale zároveň se také hýbat. Ale zase, aby to nebylo moc namáhavé.

Kam mě zavál osud

I když si myslíte, že máte svůj osud pevně ve svých rukou, přicházejí pravidelně situace, kdy si najedou připadáte unášeni vírem okolností, a kdy nemůžete dělat nic, než se nechat nést proudem a doufat, že ta jízda brzy skončí, a že z toho vyváznete, pokud možno bez zranění na těle i na duši a jen s drobnou kocovinou. Já takové jedno období zažívám. Už vlastně trvá něco přes rok, což je poněkud děsivá skutečnost, o to děsivější, že nejspíš ještě nějakou dobu trvat bude. Jsou to ale právě tyhle hektické zvraty ze života, které přinášejí užitek, díky kterým se člověk posune někam dál a ze kterých lze něco vytěžit, ať už materiálně, nebo na duševní úrovni.

Opožděně - Asie vzdálená blízká

Když jsem přijela do Plzně za studii, měla jsem pocit, že se kolem mě roztrhl pytel s akcemi s japonskou tématikou. Ve chvíli, kdy jsem si začala dělat čas, abych tyto akce mohla navštívit, jako by to všechno najednou přestalo. Kdo si počká, ten se dočká, říká se. Mně se ale čekat nechtělo, a tak jsem i s přítelem vyrazila do Prahy. Tam o takové akce opravdu není nouze, a jedna vyšla i na dobu, kdy jsem měla čas. A tak jsem letos v květnu vyrazila na druhý ročník festivalu Asie vzdálená a blízká. A rovnou s pár dalšími lidmi.

Opět do zoo za japonskou kulturou

Návštěva Dnů japonské kultury v plzeňské zoo je pro nás s přítelem už něco jako tradice. Procházíme tam mezi stánky, sledujeme vystoupení a občas tam narazíme i na známé, které jinak nevidíme, jak je rok dlouhý. Přesto jsme letos váhali, zda opět vyrazit. Loňský ročník v nás totiž zanechal velmi rozporuplný pocit. Počasí bylo letos také jako na houpačce a program zůstal opět téměř beze změny. Nakonec jsme nechali rozhodnout přírodu a rozhodli se, že když bude hezky, půjdeme. A ono se hezky udělalo.

Když Hollywood píše knihy

V době, kdy jsem zakládala svůj blog, jsem si stanovila několik pravidel. Těmi jsem se při psaní blogu chtěla řídit, více méně bez výjimky.

Jedno z nich (možná dokonce i to úplně první) bylo, že i když občas napíšu nějakou recenzi, nebude můj blog primárně kompilací právě takových recenzí, kritik a doporučení co číst/nečíst, na jaký film jít do kina a kdy se na to vykašlat a radši zůstat doma. Takových blogů existuje v internetovém éteru nespočet (kvalitu teď neřešme) a já se tímhle směrem ubírat nechtěla.

Na to navazovalo další pravidlo: když už se rozhodnu pustit do recenzování čehokoliv, vystříhám se za každou cenu negativního a dílo totálně odsuzujícího a ponižujícího posudku. Na pozadí tohoto pravidla stálo přesvědčení, které mi od malička (někdy i za pomoci mírného násilí) rodiče vtloukali do hlavy: že do všehno, co lidé kolem mě dělají, je výsledkem investice v podobě času a snažení, a že i když ten výsledek není dokonalý, měla bych projevit k jejich výtvoru úctu. Protože to možná není dokonalé, ale já bych s velkou pravděpodobností nezvládla ani to. Tento přístup mi zůstal do dnes.

A přesto: pokud nechcete číst negativní kritiku plnou černých myšlenek a vrhání špíny na tvůrce, zde je pro Vás to správné místo, kde byste měli přestat číst. A navíc je tenhle článek jeden velký spoiler.