Halloweenské ohlédnutí

Následující článek:

• Více či méně odkazuje na tento příspěvek
• Obsahuje neposedné myšlenky, které se nikdy neměly dostat ven z mojí hlavy, ale na to už je pozdě, tak se nezlobte
• Je neskutečně sentimentálním slintem  

!!!DALŠÍ ČETBA NA VLASTNÍ NEBEZPEČÍ!!!

Absolutní tragédie

Kdysi, ještě na základní škole, se nás učitelka zeptala, co považujeme za nejsmutnější možnou představu. Proč to chtěla vědět, netuším. Asi si vyráběla jakýsi soukromý psychologický posudek na každého z nás, protože se nás ptala jednoho po druhém a pak si cosi psala do svého sešitu. Mě si nechala úplně na konec. Z nějakého důvodu mě v abecedě přeskočila a vrátila se ke mně až jako k poslední.

Studentská

Lehce pejorativní a velmi expresivní rýmovačka á la Bondy, složená mnou a mým drahým otcem během Dne otevřených dveří jedné nejmenované univerzity v Praze, když už jsme všechno slyšeli dvakrát a všechny místnosti jsme už prolezli, ale odejít jsme nemohli, protože posluchárna byla naprásknutá a my si "šikovně" sedli doprostřed řady a psali jsme to lihovkou rovnou na desku lavice…

Do dalšího měsíce v novém

Znáte ten pocit? Ten pocit, když se s něčím strašně patláte, dáváte si na tom záležet a těšíte se, až si budete užívat výsledků své práce? A znáte ten pocit, když vyjde věškerá snaha vniveč?

Fraška

Zřejmě Vás to zarazí, ale ačkoli pocházím z rodu Evina, nerada nakupuji. Opravdu. Nebaví mě celý den lítat po obchodech, shánět věci nezbytně nutné a okukovat věci absolutně zbytečné. Upřímně, trpím tím. Přesto se téhle činnosti nemohu vyhnout, to bych musela pojít hlady. Pravidelně proto vyrážím do obchodů, vyzbrojená seznamem věcí potřebných a s rozhodnutím nevšímat si věcí zbytečných. Ačkoliv mám seznam detailně připravený, s položkami uspořádanými tak, abych v obchodě strávila co nejmenší dobu a abych zbytečně nemusela "pendlovat" mezi regály, stejně se mi s železnou pravidelností daří nekoupit jednu z věcí (většinou životně) potřebných, kterou mám  na seznamu a koupit jednu z těch zbytečností, které na seznamu nemám. A tak si většinou dávám ještě druhé nákupní kolečko.

O "Táborkách", taky jednou pochvalně

My Táboráci (nebo snad Táborité? ^_^;) je známe dobře. Přespolní o nich vědí, někteří je možná i navštívili. Nebo taky ne. Mluvím o Táborských setkáních. Letos se konaly už po osmnácté, a tak mi prosím dovolte, Vám o nich taky něco napsat, i když už toho o nich bylo napsáno mnoho.

Vystřízlivění ze zářijového magoření

Jak letí čas a z domněnek se stávají skutečnosti, došla jsem k závěru, že je potřeba upřesnit či opravit pár údajů z předposledního článku:

1) První nesrovnalostí jest počet mých spolubydel. Moje současná spolubydla, kterou jsem sice ještě neviděla, ale která prokazatelně existuje, neboť se v našem pokoji objevily její věci, je v pořadí pátá, nikoli čtvrtá. Úplně jsem zapomněla na dívku, ke které jsem se stěhovala během Akademických her. Navíc, jak se zdá, objeví se brzy spolubydla číslo 6, protože spolubydla číslo 5 se chce sestěhovat do jednoho pokoje se spolubydlou X a já jim pokoj uvolnit nechci.

2) Validační známka je i ve vyšších ročnících zadarmo, tudíž ze mě nevypáčili žádný peníz. Z čehož vyplívá, že budu muset vynadat vyšším ročníkům, že mě mystifikovali.

Tímto jsem snad uvedla na pravou míru veškeré nesrovnalosti.