…do mechu v lese si nelehejte…" zpívá se v jedné písničce .
Už je zase tady, ten čas, kdy se duše zemřelých mohou vrátit zpět na náš svět a kdy se hrobové otevírají . A tak se většina lidí snaží pojistit a víc než kdy jindy se věnují údržbě hrobů. Žádné jiné roční období není tak populární pro návštěvu hrobů, jako přelom října a listopadu…
A tentokrát se vyvedlo i počasí. Opravdové dušičkové. Tedy většinou pošmourno, kdy celý den vane studený a nepříjemný vítr a padá drobný a studený deštík, který promění našedlý prach na cestách v bláto, a to jen za jediným účelem - aby Vám ušpinilo boty a pocákalo nohavice, než se líně odplazí do nejbližšího kanálu. Teploty se přes den vyšplhají tak akorát k osmi stupňům, v nížinách k jedenácti, ale ne výš, protože už na to nemají sílu. Listí na stromech už dávno změnilo barvu ze zelené na hnědou a zbytky zplihle visí na olezlých větvích stromů. Tohle listí je vlastně všude, nejen na stromech, ale i pod nimi, určitě se nějaké najde přilepené i na podrážce Vaší boty. Pomalu tleje a vzduch je prosycen oním hnilobným zápachem, tak typickým pro tuhle roční dobu. Stále je šero, vše je ospalé a smutné. Aby ne, když je vlastně celý den večer. Tohle počasí útočí na lidskou psychiku, nutí k nostalgii a vyzívá k depresím a jeden by se vůbec nedivil, kdyby v pravé poledne potkal nějakou tu bytost z jiného světa, jak si vychutnává procházku za soumraku.
Ale dušičkové počasí má i svou druhou stránku. Není tak zjevná, ale je o to krásnější. Ukazuje se jen sporadicky, jakoby se styděla. Uvidíte ji jen vzácně, když vítr zafouká opravdu silně a rozežene šedivé mraky, aby na chvíli zesvětlaly do barvy slonové kosti a aby na chvilku, opravdu jen na malinkou chvilku, vykouklo slunce, značně pobledlé, ale stále žluté. V tu chvíli nastane nádherná změna. Hnědé listí náhle zezlátne (nebo zčervená) a vznáší se ve vzduchu. Celá krajina je najednou zlatá a zasněná, tajemná a nová. Lidé si na malou chvíli uvědomí výjimečnost celého světa a vnímají tu neuvěřitelnou radost ze života, která se skládá hlavně z nicotných, ale nedocenitelných maličkostí. Děti v tu chvíli hledají elfy a víly, jestli náhodou netančí mezi listím a zkoumají, jestli se sádrový trpaslík na dvorku nepohnul.
Tyhle chvíle nastávají většinou večer, kdy slunce rychle změní barvu do červené a pak zmizí za obzorem. Včera jsem tuhle chvíli prožila cestou ze školy. Ač to neumím, měla jsem chuť si zpívat, jen nějakou pomalou, klidnou písničku. Jakási světlovlasá dívka se mě otázala na cestu. Poradila jsem jí, ona mi poděkovala a obě jsme šly vlastní cestou. Ani mi nepřišlo divné, že má na sobě jen lehké šaty, že není obutá a že listí pod jejíma nohama vůbec nešustí, jako to dělá pod mýma.
"…světy se prolnou, na dušičky, tak zůstaňte doma a zapalte svíčky…" přeji klidné prožití dušiček a šťastný Halloween …
Žádné komentáře:
Nové komentáře nejsou povoleny.