neděle 26. října 2014

Normální cesta do práce


Náplasti, punčochy, sukně, sáčko a lodičky. Černý trenčkot, trochu staršího data, ale stále hezký. Pečlivě udělaný make-up a ještě trochu pečlivěji udělaný účes. To jsem já, na cestě do práce, když zrovna přijede vedení z Německa a máme s nimi celodenní meeting. K tomu ještě šátek, kabelka a deštník.

sobota 30. srpna 2014

"Žádné setkání není náhoda...

osud Ti vždy postaví do cesty takového člověka, kterého právě potřebuješ potkat," říká jedno karmické moudro. A tak vždy potkáte toho, kdo Vás má něčemu naučit, s něčím pomoct nebo na něco připravit, a je to dobré.

No jo, ale co ta druhá stránka věci? Co když jste náhle osudem přiváti do cesty takovému člověku, kterého jste za nic potkat nepotřebovali? Hm?

sobota 9. srpna 2014

Další velký milník v mém životě, který vlastně vůbec nenastal

Od malička slýchávám od v různých variacích frázi "počkej až budeš starší, to budeš…". Samozřejmě mě touto frází obšťastnují lidé "starší" a "zkušenější" než já, byť na tento svět vykoukli jen o pár minut přede mnou a zkušenější jsou také sotva, co by se za nehet vešlo. Případně tuto frázi obměňují větou "No jo, já když jsem na tom byl/a jako Ty, tak jsem taky...ale pak…a Ty to tak budeš mít taky, uvidíš…" Většinou to myslí dobře a chtějí mi ukázat, že až se přehoupnu přes nějakou tu svízel a překonám nějaký ten životní milník, bude se mi dařit mnohem lépe. A občas prostě jen chtějí machrovat a pochlubit se, že toho zažili o krapínek víc a jsou mnohem větší mazáci. Upřímně, závidím lidem, kteří si mohou říct "teď jsem překonal to a to a cítím se tak a tak." Ve svých dospělých letech si stále připadám jako malá a čekám, kdy přijde nějaký ten slibovaný milník, který až nastane, tak se budu cítit větší, dospělejší a líp…

pondělí 23. června 2014

Jak jsem pila čaj a jak jsem si zdobila misku

Mám poslední dobou tendence vymetat akce zaměřené na orientální, a hlavně na japonskou kulturu. Když jsem se tedy dozvěděla, že třetí květnový víkend se v plzeňské zoologické zahradě uskuteční Dny Japonské kultury,které připomínají vznik japonské kamenné zahrady právě v této zoo, měla jsem s programem jasno. Státnice - nestátnice, tohle jsem si nemohla nechat ujít.

středa 4. června 2014

Jak jsem dělala onigiri


S přítelem již delší dobu pošilháváme po japonské kuchyni. Nedávné návštěvy japonských dní v Praze a v Plzni nám dovolily ochutnat několik druhů suši a též být svědky jejich přípravy. A tak jsme začali pošilhávat po přísadách do oné světoznámé japonské delikatesy a přemýšlet o tom, že bychom si zkusili nějaké to suši utlapkat vlastními silami. Konečné rozhodnutí se do toho pustit padlo asi před týdnem, kdy v jednom nejmenovaném obchodním řetězci (který pochází z Anglie a jehož název je zkratka dvou jmen jeho zakladatelů) probíhala akce na asijská jídla a suroviny a všechny přísady se tak daly sehnat s opravdu velkou slevou. Místo suši jsme se ale rozhodli nejprve vyzkoušet jiné japonské jídlo, poněkud jednodušší na přípravu, tak zvané onigiri.

pátek 16. května 2014

Podivný neklid...

Již delší dobu sleduji jakýsi neklid, společný všem mladým lidem. Při svých hojných cestách vlakem sleduji své vrstevníky - pár lidí jen o málo straších, než jsem já, více lidí oproti mně o malinko mladších a spoustu takových, kterým právě končí puberta - a připadám si ve srovnání s nimi strašně stará.

sobota 5. dubna 2014

Japan fair na Harfě

Obecně se považuji za tvora spíše usedlého, samotářského a doslova antisociálního, nicméně občas mně to drapne a vyrazím mezi lidi. To byl i případ osmého března letošního roku, kdy se v Praze v galerii Harfa konal Japan fair. Nalákala mně možnost zkusit si šogi, kaligrafii a během vystoupení Malého divadla kjógenu ucucávat pravý japonský čaj. A samozřejmě mě lákala vidina nějakého toho japonského suvenýru.

pondělí 17. března 2014

Jak jsem si chtěla nechat podepsat knihu jejím autorem a jak mě rychle přešla chuť...

V následujícím článku uvádím pouze a jen své osobní názory a postřehy. Mám na ně plné právo a vy máte právo s nimi nseouhlasit.

V roce 2010 vydala společnost Bušidó nádhernou obrazovou publikaci s názvem Cuba - záštita japonského meče. Kniha mne tak fascinovala, že jsem při jejím prvním čtení občas zapomněla dýchat, jak je nádherná. Tedy z grafického hlediska.

sobota 15. března 2014

Už nejsem v IAESTE

Všechno jednou končí, a tak se i moje členství ve výše jmenované studentské organizace stalo záležitostí minulosti. Odejít trvalo ani ne půl minuty a bylo to něco, co už přijít muselo, co mělo přijít mnohem, mnohem dřív - respektive měla jsem to nechat přijít mnohem dřív, ušetřila bych si spoustu trápení. Se stoicky buddhistickým přístupem ale věřím, že to přišlo v tu pravou chvíli a že se to odehrálo tak, jak se to odehrát mělo, tím nejlepším způsobem. Ale stejně o tom přemýšlím.

úterý 11. února 2014

Poznávám svůj balíček karet, poznávám sebe

Výklad z karet bylo něco, co mně už dlouho fascinovalo a přitahovalo, a z čeho mi zároveň šel mráz po zádech a tuhla šíje. Bylo to něco, co jsem si vždycky přála zkusit a čemu jsem se zároveň vyhýbala. Až jsem se jednou nachomýtla k tomu, jak moje kamarádka (která dělá i do jiných věcí mezi nebem a zemí a dle mého skromného názoru je v tom dobrá) vykládá z karet. Nadchlo mě to, pobouřilo (protože jak někdo může svěřit svůj život kouskům papíru, že?) a hlavně mi to utkvělo v hlavě natolik, že jsem několik týdnů strávila prohlížením internetu a zjišťováním, jaké že vykládací karty to vlastně na našem trhu jsou. Celé to vyvrcholilo tím, že mi jednou poštou přišel domů můj vlastní balíček tarotových karet. 

pátek 7. února 2014

Kdybych byla tarotovou kartou...

...byla bych desítkou holí, ...

... smutná a zlomená z úkolů, které musím splnit a ze zodpovědnosti, kterou jsem na sebe naložila já sama, dobrovolně, i když jsem asi nechtěla. Stále ve stresu, jestli to všechno zvládnu, plná strachu, že neustojím to, co mně čeká a moc srab na to, abych poprosila o pomoc. Stále z průseru do průseru, jedna těžkost pomine a než se stihnu nadechnout, nahradí ji jiná. 

Na kartách bývá většinou muž, co nese své břímě a má záda ohnutá pod tou tíhou, kouká ale stále vpřed a vidí svůj cíl. Já jsem ale žena, snad malá dívka, shrbená a neschopná zvednout hlavu a podívat se kolem sebe...

Jak moc bych chtěla být alespoň na chvíli bezstarostná, jako Blázen...

sobota 11. ledna 2014

Info, info, informace

Informace - posedlost dnešní doby...a tak shraňujeme, sbíráme, archivujeme a zálohujeme. Nesmí nám utéct ani jeden bit informací, ani jediné písmenko. Každý střípek informace je cenný. Vytváříme knihovny, archivy, databáze. Katalogizujeme, inventarizujeme, mapujeme. Informace, informace, informace...z domova, ze sousedství, ze zahraničí. Z exotických zemí na jihu a z krajů věčného ledu na severu. Není den, abychom nečetli zprávy, abychom nezjišťovali, co se kde děje. Co když se to jednou hodí. Jenom mít přehled.