Normální cesta do práce

Náplasti, punčochy, sukně, sáčko a lodičky. Černý trenčkot, trochu staršího data, ale stále hezký. Pečlivě udělaný make-up a ještě trochu pečlivěji udělaný účes. To jsem já, na cestě do práce, když zrovna přijede vedení z Německa a máme s nimi celodenní meeting. K tomu ještě šátek, kabelka a deštník.

Dobíhání tramvaje a poděkování řidiči, že mi ještě otevřel. Poloprázdná tramvaj, ale paní chce pustit zrovna na to místo, kde sedím já. Než se stihnu přesunout, je už v tramvaji plno, tak jedu na stojáka.

Taška s kimonem a hakamou, a aby toho nebylo málo, tak ještě zbraně na trénink. Cesta tramvají z konečné do centra města. Pátravé pohledy lidí okolo mě a uhýbající pohledy sedících pánů.

Metro a letmé poděkování kamelotovi. Plné ruce, déšť a cesta pěšmo po rozkopané Plzni, zastávka pro snídani. Hupky-dupky do budovy.

Ještě, že mám lokty, jinak bych si asi výtah nepřivolala. Ve výtahu narváno, já, moje věci a pánové z desátého patra jedou do práce. Zmatený hovor na téma, co má asi ta ženská v tom pytli, tipování všeho možného, včetně nivelační latě.

Vybalancování z výtahu, nikdo nepomůže pobrat věci, nikdo neodpoví na pozdrav. Jenom zvědavé pohledy zkoumající, jestli to všechno zvládnu, nebo jestli mi něco náhodou neupadne, nebo jestli se dokonce nesvezu k zemi.

Pípnutí na dveřích, cesta do kanceláře, pozdrav a letmé vtipy s kolegy. Čaj, zapnout počítač. Koukám z okna, nějaký pán si nese nějak povědomý obal a s ním bo.

Práce může začít...