Na návštěvě v "Jurském parku"

Relativně nedávno měl v kinech premiéru čtvrtý díl Jurského parku. Osobně jsem ho neviděla, a nevím, jestli ho jakožto skalní fanoušek úplně prvního filmu chci vidět. Časem se na něj možná s chutí podívám, ale momentálně není moje duše milovníka "pravěčáků", jak jsem jim jako malá říkala, připravena na to, co by s mými "hrdiny" mohli filmaři provést. Nemyslete si, že mě rodiče nechali v mém tehdy útlém věku dívat se na celý film, tak, jak byl. Jelikož mají oba poměrně osvícenecké uvažování, byla mi vyrobena moje vlastní, osobní, cenzurovaná verze, kde dinosauři nikoho nežerou, a vlastně jsou jen oběti okolností. Když jsem v patnácti letech viděla celý film a zjistila pravdu, část světa se mi zhroutila a něco ve mně doslova umřelo. Ano, až tak pozdě, protože otec je celkem dobrý střihač - amatér, a tak mi až do té doby nedošlo, že s "mým" filmem je něco špatně - že tam něco chybí. Hodně toho ale zůstalo.

Japan fair na Harfě

Obecně se považuji za tvora spíše usedlého, samotářského a doslova antisociálního, nicméně občas mně to drapne a vyrazím mezi lidi. To byl i případ osmého března letošního roku, kdy se v Praze v galerii Harfa konal Japan fair. Nalákala mně možnost zkusit si šogi, kaligrafii a během vystoupení Malého divadla kjógenu ucucávat pravý japonský čaj. A samozřejmě mě lákala vidina nějakého toho japonského suvenýru.

Cum tacent, clamant...podruhé

Mostecko jsem poprvé navštívila asi před třemi roky. Tenkrát pro mě bylo překvapením, že očekávaná měsíční krajina se nekoná, vzduch není vidět a ropáka bahenního jsem také nepotkala. Zkrátka, potěšilo mně, že rekultivace už pokročila do takové míry, že místo měsíční krajiny a ohromných výsypek se kolem Mostu rozkládají jezera a rekreační areály. Letos se mi s IAESTE poštěstilo zažít i tu pravou hard core atmosféru těžení uhlí. A stejně jako moje první návštěva Mostecka, i toto ve mně zanechalo hluboký dojem a spoustu námětů k přemýšlení a úvahám.

Pocta japonskému meči

Jestli mě něco fascinovalo už jako malou, byly to japonské meče. Smrtící, studené a vzbuzující úctu a přesto nádherné, elegantní a přitahující pohledy. Vždycky jsem tajila dech, když se ve filmech zaleskly katany. Vábil mě ten zvuk, se kterým krájely vzduch. Jako hodně malá jsem věřila, že tenhle zvuk opravdu vydávají. Když jsem trochu povyrostla a zjistila jsem, že existuje něco jako filmové efekty a že to, co se děje ve filmu je jen jako, považovala jsem to zvláštní svištění za autorskou invenci zvukařů, která měla jen umocnit pocity při sledování filmu. O hodně později jsem se na vlastní sluchovody přesvědčila, že to zas až taková fikce není.

Ještě jednou na toulce českými kraji

Mezi přípravami do školy, stěhováním, zařizováním nového pokoje a hromadou dalších běžných starostí všedního dne, našla jsem přeci jen několik chvilek na výlety po výšinách a dolinách a vypravila jsem se až na druhý konec republiky, do Ústí nad Labem, konkrétně do tamní zoologické zahrady.

Letní toulky

Jak už to tak bývá, po dovolené zjistíte, že práce se sama neudělá a problémy se samy nevyřeší, a tak po chvílích doháním, co jsem zanedbala, zapomněla nebo slíbila. Stále ale nacházím ve svém harmonogramu dostatek času alespoň na krátké či malinko delší toulky naší vlastí a objevuji tak krásy svého regionu, ať už mému domovu blízké či vzdálené. Některá místa jsou nová, na jiná se po letech vracím a zjišťuji, že se hodně věcí změnilo.

Paběrky z mostu aneb Most očima turisty

Včera mi skončila asi nejhezčí dovolená, jakou jsem kdy zažila. Ku podivu se neodehrála v exotických zemích, nýbrž v naší české kotlince, z poloviny v Mostě a z poloviny v okolí mého bydliště. Těch čtrnáct dní se pro mně stalo nezapomenutelnými, i když jsem nejedla žádnou hogo-fogo krmi a neviděla žádný světový div. No i když...

Air Park Zruč

Tak se mi poštěstilo navštívit výše zmíněný objekt. Jde o soukromou sbírku nejen letadel, ale i jiné vojenské techniky, hlavně tanků. Na první pohled bylo jasné, že se nejedná o žádné sofistikované muzeum, ale o počin nadšence a tichého blázna, který do své vášně investoval mnoho času, námahy a peněz. Všechny exponáty jsou popsány a každý kousek sbírky doprovází krátký příběh, někdy veselý, někdy trapný, někdy smutný. Část exponátů je možno si prohlédnout i zevnitř.

Doporučuji si na návštěvu zařízení vybrat den s lehce zataženým počasím, ale bez deště a vzít si pevnou obuv, neboť na pozemku, zdá se, pramení voda a je tam permanentně mokro.

Foto je ZDE