Stalo se nestalo

Stalo se nestalo, zastavilo u chodníku jedné z mnoha plzeňských ulic jednou jedno ohromné černé BMW, s čalouněním v černé kůži a se začerněnými skly.

Ze zadních dveří BMW vystoupila s elegancí gazely paní, dáma s ebenovou kůží, se slunečními brýlemi. Vlasy havraní černi vyčesané do drdolu, se ztvrdlými rysy obličeje, z profilu připomínající královnu Nefertiti. Štíhlá jako laň, oděná do bílé kožešiny.

Za rameno vlekla ze zadního sedadla dítě, malého chlapce, s nepoddajnými vlásky zlatými jak vlasy Děda vševěda, s kůží barvy alabastru. Dítě se vzpouzelo a modrá barva očí zarudlých od pláče doslova svítila.

Vztekající a vzpouzející se dítě zavlekla ona dáma do zastavárny.

Zřejmě ho už nechtěla. 

Co se dělo dál, už zřejmě nikdo neví, protože lidi kolem klopili zraky, dívali se jinam, a spěchali z polední pauzy zpět do práce.

Stalo se, nebo se to nestalo?

VI

Mezi řádky vetktknu vzkaz,

co nesmí nikdo znát.

Že cokolikv se stane,

nikdy nepřestanu Tě milovat.

V

Pro Tebe, kočičko,

Je měsíc jen obří klubíčko.

Pro Tebe, čumáčku,

změní se klubko ve hračku.

Rákosníček á la Macuo Bašó

V mlze rybníček,

Žbluňk, hrk,

podivuhodný mužíček.

Jedna z kanceláře

Malý Buddha na mém stole,

on je v klidu,

a já v jenom kole.

Malý buddha medituje v zazenu

a já nevím,

kde ten jeho klid seženu.

Malý Buddha s aurou míru,

znamení,

že nemám ztrácet víru...

IV

Nevím, co je lepší,

být černou ovcí,

nebo bílou vránou?

Stádo Tě nepřijme,

v hejnu Tě uklovou...

III.

Chtěla bych být jako déšť.

Plakat a ronit potoky slz,

velké jako slzy krokodýla.

Vyplakat ocelově šedé moře,

hořké a slané jako oceán...

II.

Kaverna, kaverna,

černá a tajemná.

Voda cestu podemlela,

trhlinu v ní otevřela.

Jáma veliká jak drak,

pozřela právě náklaďák.

I.

Jako kapr koi,

plavu proti proudu.

Chtěla jsem být drak,

a zatím jsem plaz bez nohou...

Večerní

Je už noc, Ty ležíš, hlavu na polštáři,
Jen lampa kreslí stíny na Tvé tváři.
Když tiše povzdechneš si, ptám se sama sebe, zda už spíš,
A jestli když se pohnu, jestli se probudíš.
Co zdá se Ti, když cukají Tvá oční víčka?
Jsem to já, kdo Ti vlasy ve snu víská?
Zdá se Ti nějaký krásný sen,
Nebo noční můrou sužován čekáš,
Až začne den?

Semík

Dnes jedna aikidsitická předělávka, aneb co ze sebe člověk vytlačí, když musí psát seminárku, strašně se mu do toho nechce, vůbec mu to nejde a přemýšlí, jestli stihne večerní trénink...(Zpíváme na melodii písničky "Okoř")

Jede jede

Po delší odmlce, způsobené vším možným i nemožným, o sobě opět dávám vědět (ano, ještě furt žiju!), tentokráte předělávkou textu mezi lidmi populární písničky od těžkotonážní kapely, stvořenou v pozdních nočních a brzkých ranních hodinách. Velké díky patří X-Rayovi, bez jehož pomoci by textík nevznikl a který se na "remaku" podílel 50%.

Haiku?

Uprostřed zimy - jak už to tak bývá-
spadla z nebe hvězda a pohasla.
Byla vůbec někdy živá?

Štěstěna

Krásná a stydlivá,

Když se nikdo nedíval,

Přišla na kus řeči.

Nade mnou postála,

Se mnou se zasmála,

Pak rychle zmizela.

Že prý má na práci,

Dělat si legraci.

Že ji to nebaví,

Tak když se unaví,

Sedne i na vola.

Prý když si usmyslí,

Vyvádí nesmysly.

Když se vtip nezdaří,

Prostě se vypaří,

Pěkně po anglicku.

Na co v Bibli zapomněli - úkol z překladatelského semináře, část druhá

Situaci už znáte z předchozího příspěvku: Úryvek z Bible ve středověké angličtině a zadání přeložit jej do angličtiny moderní, s milou třešinkou na dortu v podobě úkolu převedení textu do jiného žánru. Toto je můj druhý a poslední pokus tento úkol zpracovat. Ten pokus, který jsem přednesla učitelce a reakce na něj byla lepší, než jsem čekala.

!!!Následující příběh zpracovává náboženské téma, lze jej proto považovat za nábožensky citlivý. Cílem příběhu nebylo a není jakkoli znevažovat či ponižovat Křesťanství jako náboženství, filozofický směr či jako způsob života!!!

Chci uvěřit - úkol z překladatelského semináře, část první

Představte si následující situaci: dostanete úryvek King´s James Bible, tedy anglické obdoby naší Bible Kralické. Úryvek je, samozřejmě, ve středověké angličtině. Váš úkol, jak jinak, zní přeložit ten úryvek. Ale ne do češtiny, to by bylo moc jednoduché. Takže hezky do moderní angličtiny. Ale nejen to. Jako bonbónek musíte onen úryvek přepsat tak, aby to byl jiný žánr, než biblické vyprávění. Interview, rozhlasové vysílání, zpráva v novinách, co je jen libo. A protože jsem člověk, který nezná výraz "trochu kreativní", asi jsem to lehce přepískla a přepracované verze jsem stvořila hned dvě. Toto je tedy můj první pokus, ten, o kterém učitelka neví, a pokud nečte tento blog, tak se o něm ani nedozví. 

!!!Následující příběh zpracovává náboženské téma, lze jej proto považovat za nábožensky citlivý. Cílem příběhu nebylo a není jakkoli znevažovat či ponižovat Křesťanství jako náboženství, filozofický směr či jako způsob života!!!

O růži

Každý den stávalo se tomu,

když jsem vycházela z domu,

já potkávala dívku.

Ona se podobala kvítku,

co na něj čekala,

až rozkvete.

V tichu a sama hlídala keř růžový.

Snad hnána byla snama, když čekala,

až znachoví.

Prstíky drobné nebály se trní,

když laskaly to poupě,

co vykvetlo by v růži,

již svět ještě neviděl.

Však někdo utrh´ růži,

než kvítek dívku potěšil.

Snad zalíbil se muži,

co láskou k ženě žil.

A tak tam dívka stála sama

a z nebe padal déšť.

Ta dívka, sny snad hnána,

tam stojí ještě teď.

Ale nikdo z nás ji nevidí.

Gramatický pokus

Experimentální próza má - kdo by to byl řekl - experimentovat. Psát netradičně, porušit zažitou konvenci, přinést "něco nového". Něco se vynechá, něco se na opak přidá. Někam se zakomponuje chyták. Lze napsat příběh bez jediného slovesa? A pokud ano, bude stále srozumitelný a zajímavý? 

A nyní úkol pro vás, moji milí čtenáři: najdete sloveso? Jak moc se mi povedlo stvořit Frankensteina? Hmm?

Modlitba

Osud je zrádný. Jednou nás vynese do výše, aby se v zápětí vychýlil jazýček na vahách a my klesli do hlubin. Své pády a vzestupy zažíváme každý. Já jsem momentálně na vrcholu. Štěstí jest muška zlatá, a proto to tak nebylo vždycky a na vrcholu se neudržím napořád.

Jedna rýmovačka. Možná se v ní poznáte, možná se nad ní ušklíbnete. Já do ní vložila svou naději, a kus sebe, tak ji, prosím, neodvrhněte.

Citový výlev?

Já znám ten dům,

co na něm leží stín,

a vstoupit do něj snům,

brání těžký splín.

Já znám ten dům,

  co neplyne v něm čas.

Ten starý, smutný dům,

je totiž v každém z nás.