úterý 28. září 2010

Na co v Bibli zapomněli - úkol z překladatelského semináře, část druhá

Situaci už znáte z předchozího příspěvku: Úryvek z Bible ve středověké angličtině a zadání přeložit jej do angličtiny moderní, s milou třešinkou na dortu v podobě úkolu převedení textu do jiného žánru. Toto je můj druhý a poslední pokus tento úkol zpracovat. Ten pokus, který jsem přednesla učitelce a reakce na něj byla lepší, než jsem čekala.

!!!Následující příběh zpracovává náboženské téma, lze jej proto považovat za nábožensky citlivý. Cílem příběhu nebylo a není jakkoli znevažovat či ponižovat Křesťanství jako náboženství, filozofický směr či jako způsob života!!!



Nebylo pochyb, něco bylo špatně. Věděl to od samého začátku. Odjakživa měl ty divné sny, které mu odhalovaly budoucnost. Tušil, že to byl jediný důvod, proč ho nechali naživu a proč se mu podařilo získat tak vysoké postavení. Po nějakém čase už si na to zvyknul. Jenže ono se to zhoršovalo. Začal slyšet hlasy…tedy jen jeden Hlas, aby byl přesný. Styděl se za to a nikomu o tom neřekl. Měl obavy, jestli není blázen.

Jenže všechno, co mu Hlas poradil, se ukázalo být správné a dávalo to smysl. A lid věřil, že byl vybrán Bohem, aby je dovedl do Země zaslíbené. On sám si nebyl jistý, jestli to byl opravdu Bůh, ale ostatní ano. A víra byla to jediné, co mohlo vysvětlit všechny ty zvláštní…události. To, jak se voda změnila v krev, jejich útěk i vody moře, které se před nimi rozestoupily. Pokaždé, když byl na pochybách, obrátil se se svou otázkou právě k onomu…hlasu. A pokaždé dostal odpověď. Odpovědi mu málokdy dávaly smysl a on si nebyl jistý, proč má dělat to, co mu bylo řečeno. Až dosud jim to ale pokaždé zachránilo život.

Ano, on, Mojžíš, byl muž plný pochybností. Ale také byl plný pokory a víry. Po všech těch věcech, kterými si on a jeho lid prošli, byly jeho pochyby stále menší a menší, scvrkávaly se s každým zázrakem, který Hlas, nebo možná Bůh, učinil. Jenomže teď uvízli. Doslova.

Cesta zpět nepřicházela v úvahu, mohli pouze postupovat kupředu. Vody se za nimi sevřely a pro všechny egyptské vojáky, kteří je pronásledovali, se staly mokrým hrobem. Cítil smutek, protože bylo předčasně ukončeno tolik životů. Ale cítil také hrdost, byl hrdý na svého Boha a svůj Vyvolený národ. Ale teď byla jeho víra těžce zkoušena. Jak postupovali cestou v moři, jasně vyznačenou zdmi vody, náhle se před nimi objevilo "to".

Ohromný šedivý objekt, který jim zatarasil cestu. Byl válcového tvaru, na obou koncích zúžený. Na jednom konci měl podivný ornament. Přibližně v polovině délky byl relativně malý výběžek. Tahle věc nemohla být z kamene, na to byla moc hladká a moc studená na omak. Snad byla z nějakého kovu? To nevěděl. Ale jako vždy, i nyní  se obrátil k Bohu a hledal odpověď. Jenže ani hlas nevěděl.

Nyní, o tři hodiny později, se Mojžíš cítil unavený. Bolely ho nohy a hukot vody, který přicházel z obou stran, ho začínal štvát. Všechna ta podmořská stvoření, která ho na začátku tak fascinovala, mu nyní připadala nudná. Konečně Mojžíš zaslechl Hlas:

"Mojžíši…"

"Ano, můj Pane?"

"Pozvedni svou ruku, Mojžíši, otoč se doprava a tu věc obejdi. Ale nedovol nikomu z Lidu Izraele, aby se jí dotknul."

A tak Mojžíš učinil, co mu byl řečeno a i se svým lidem se bezpečně dostal na druhou stranu té divné překážky, která se jim tak nečekaně postavila do cesty. A Hlas zazněl znovu:

"Mojžíši…"

"Ano, můj Pane?"

"Kdyby ses náhodou někdy rozhodl sepsat své paměti…prostě…zapomeň na tuto malou příhodu, ano?"

"Jak si přeješ, můj Pane."

Mojžíš pohlédl vpřed, na cestu, která se linula mezi vodními stěnami, ale nedalo mu to, musel se otočit a ještě naposledy se podívat na tu zvláštní věc. Z této strany na ní byly podivné bílé značky. Že by nějaká písmena? Symboly byly neuvěřitelně podobné jejich písmu, ale nedokázal je přečíst. Uposlechl tedy přání Hlasu a na tu šedivou věc, ať už to bylo cokoli, zapomněl. Neboť hlas měl vždy pravdu. Odvrátil pohled  od těch podivných značek a vedl svůj národ dál, do Země zaslíbené.

Bílé značky na šedém podkladu hlásaly: US NAVY

 



2 komentáře:

  1. Tak to je gól. :D Nedivím se, že se to učitelce líbilo. Fakt pěkné.

    OdpovědětVymazat

Ke každému komentu si nyní můžete napsat ještě jeden zdarma!!!