neděle 12. září 2010

Bubny...bubny zní v hlubinách

Znáte tu scénu z Pána prstenů, kdy se Společenstvo ocitá v dolech v Morii a Gandalf čte poslední zápis trpasličí kroniky? Jeden z půlčíků pak nechtěně strčí do vědra, a to padá dolů do hluboké studny a trvá dlouho, než dopadne. A potom se v hlubinách rozezní bubny a to dunění je všechno, jen ne dobré znamení...

Mé milé čtenářstvo nemusí mít strach, rozhodně nehodlám psát fan fiction na téma "Pán prstenů", snažím se jen přiblížit atmosféru, která vládla celý tento víkend v našem městě. Abyste rozuměli, rok se s rokem sešel a nastal opět čas na největší historicko-kulturně-chlastací akci v Táboře - totiž na Táborská setkání.

"Táborky", jak se jim u nás říká, prošly za těch 19 let, co se konají, řadou změn. Už se nejedná jen o nalévání se medovinou a blbnutí v historických kostýmech. Zvláště v posledních letech se projevila snaha vytvořit cosi jako kulturní festival. A tak jsem i já, jejich zapřísáhlý odpůrce, loni vymněkla a docela jsem si je užívala. Bohužel, to bylo jen loni. 

Popravdě, letošní program mě zklamal. Hudebníci a kapely, na které jsem se těšila, měli přijít na řadu buď kolem půlnoci, nebo vůbec nebyli uvedeni v programu. Cena ze vstupenky se výrazně zvýšila. Perzekuce obyvatelstva ze strany pořadatelů (tedy města) vzrostla na neúnosnou míru a celková úroveň festivalu radikálně klesla. A tak - nastydnutá a naštvaná, protože jsem měla v plánu být někde úplně jinde a dělat něco úplně jiného - jsem se rozhodla na "Táborky" prostě nejít a celý ten krám bojkotovat.

Jenže zkuste tuhle monstr hru na hrdiny ignorovat, když:
  • Vám přijde balík, pro který musíte na poštu a Vaše pošta je na náměstí, v centru celé té taškařice a organizátoři Vás nutí za 1) nechat auto asi 500 metrů od náměstí, protože všechna bližší parkovací místa jsou vyblokovaná. A za 2) si koupit lístek, který na místě stojí 200 korun, jinak na Vás zavolají policii. Tato perzekuce se aplikuje i na lidi, kteří bydlí přímo na náměstí.
  • V pátek odpoledne se začne z města linout nehorázný rambajz, způsobený přiožralými bubeníky a trumpetisty. Rachot končí kolem půl jedné ráno, aby se před osmou ranní začal ozývat znovu.
  • Vám přes plot do zahrady nakukují ožralci, navlečení v historických punčocháčích a spoďárech a vy si ani nemůžete v klidu pověsit prádlo.
Což mě přivádí k myšlence, která mi bzučí hlavou celý víkend: Jsem ráda, že nebydlím na starém městě. Víte, bydlím vzdušnou čarou kolem kilometru daleko a od historického centra města mě dělí údolí, sráz a řeka a docela hustá hradba stromů. Přesto ten rachot doléhá až ke mně a působí mi mučivé bolesti hlavy, na které by zabralo snad jen hluboké bezvědomí. Upřímně, mám pocit, že ani armáda skurut-hai z v úvodu zmíněné fantasy ságy nedělá takový hluk, jaký lze slyšet o těchto oslavách. I když, co se vzhledu týče, určitá podoba by tu byla.

Hlavně, že se účastníci zase střískali medovinou do bezvědomí a z celého víkendu budou mít jen útržkovité vzpomínky, jestli vůbec. Hlavně, že zas bude nablito v álejích, jak by řekl Hrabal. Hlavně, že jsme se předvedli delegacím z partnerských měst v tom nejlepším světle.

Kdyby byl Jan Hus pohřbený v hrobě, asi by se v něm točil jako vrtule.

2 komentáře:

  1. Tak to vám, co se nechtěli toho humbuku účastnit, vůbec nezávidím. Ti pořadatelé by si taky zasloužili pěkně středověkou odezvu za své chování. Nevím, jak si toto můžou vůbec dovolit.
    Netuším, jestli je to tou naší českou náturou nebo čím, že vždycky na jakékoli akci je automaticky přítomna i hromada ožralů a výtržníků, o broucích pytlících, kteří si myslí, že když dostali do rukou trochu té zodpovědnosti, tak mají právo do všeho kecat, ani nemluvě...
    Vůbec se divím, že si vůbec může nějaká akce dovolit natolik narušit pořádek ve městě. Chápu, že se lidi chtějí pobavit a oslavovat, zas ale aby se člověk nedostal na poštu, to už je potom fakt něco špatně. :(

    OdpovědětVymazat

Ke každému komentu si nyní můžete napsat ještě jeden zdarma!!!