úterý 31. srpna 2010

O růži


Každý den stávalo se tomu,
když jsem vycházela z domu,
já potkávala dívku.

Ona se podobala kvítku,
co na něj čekala,
až rozkvete.

V tichu a sama hlídala keř růžový.
Snad hnána byla snama, když čekala,
až znachoví.

Prstíky drobné nebály se trní,
když laskaly to poupě,
co vykvetlo by v růži,
již svět ještě neviděl.

Však někdo utrh´ růži,
než kvítek dívku potěšil.
Snad zalíbil se muži,
co láskou k ženě žil.

A tak tam dívka stála sama
a z nebe padal déšť.
Ta dívka, sny snad hnána,
tam stojí ještě teď.

Ale nikdo z nás ji nevidí.

4 komentáře:

  1. Nepiš básně...nedají se číst...
    Draimi_q-.-p_

    OdpovědětVymazat
  2. Jednoduchá pomoc - prostě to nečti, hotovo.

    OdpovědětVymazat
  3. Já naopak musím říct, že je to básnička pěkná, plná zajímavých obrazů. Sama nemám básnické střevo, tak si můžu básně akorát číst a tuhle bych si klidně dokázala představit i ve zpívané formě.

    Jinak slečna či mladík výše by si měl/a přečíst nějaké rádoby umělecké básně, o kterých se dneska musí děcka učit ve škole - pak teprve posuzovat, co se dá a nedá číst.
    Podle mě prostě není nad libozvučný a snadno stravitelný text, ať jsem proto třeba kulturní barbar.

    OdpovědětVymazat
  4. Moc pěkná basen povedla se ti.

    jo jo a nebo to co dokažu stvořit ja
    asi to bude anonimni rypal jen :-)

    OdpovědětVymazat

Ke každému komentu si nyní můžete napsat ještě jeden zdarma!!!