pondělí 16. srpna 2010

1000 kilometrů tam a zase zpátky

Tichá voda, říká se, mele břehy. Hučící a dunící příboj dokáže vytvarovat celá pobřeží a vytvořit tak dech beroucí scenérie, nádherné zálivy a spousty slunných pláží. Jedním z výsledků tohoto procesu je bezpochyby chorvatské pobřeží. Když jedete do Chorvatska, je to, jako kdybyste jeli domů. Skoro všichni tam rozumí česky, v hotelových jídelnách mají staré dobré řízky, a ať už jedete do oné země už po několikáté, nebo poprvé v životě, vždycky máte pocit, že tam zůstalo vše při starém, i když se toho spousta změnila. I když se ty změny udály pomalu a potichu, nelze si jich nevšimnout. Tento článek je tedy mým pokusem podělit se s Vámi o pár dojmů, kterých jsem v oné turistické destinaci nabyla.

Ať už autem, nebo autobusem, cesta do Chorvatska byla vždycky martýriem prvního řádu. Po nově postavené dálnici to "jen sviští", destinace, kam jste se dříve dostávali buď dva dny autem, nebo letecky, jsou  nyní otázkou 17 hodin, což je značné vylepšení skóre. Bohužel, i tak Slovinci dokážou otrávit život, když funguje jen jedna budka na celnici a Vy tři hodiny popojíždíte krokem, abyste zdolali posledních devět kilometrů, které  zbývají k "čáře".

Hraniční přechody jsou nové, vyprojektované na ta ohromná kvanta aut, která z i do Chorvatska proudí během turistické sezony. Co je to ale platné, když i Chorvatům dokáže "rupnout v kouli" a po letech opět kontrolují pasy a dávají do nich razítka, opět dělají osobní prohlídky, prohledávají osobní automobily a na hodiny odstavují celé autobusy. Jako za starých časů, i nyní to spraví plechovka českého piva.

Většina hotelů, ve kterých se ubytovávají turisté, pohází ze 70. nebo i ze 60. let 20. století. Socialistická paneláková architektura, dodělávaná místními dělníky, kteří neznají pojem pravý úhel, to jest vskutku nezapomenutelný zážitek. Chorvaté si naštěstí uvědomili, že ani "úžasná" socialistická architektura není bezúdržbová, a začali se o hotely starat. Spousta z nich má nový venkovní nátěr. V mém pokoji mě příjemně překvapil nový koberec, opravená koupelna a nově udělané zábradlí na balkoně.

Mezi turisty je, jako tradičně, hodně Němců. Nejvíce je ale nás, Čechů. A protože se Němci přeorientovali na hotely se službou "all inclusive", jsme my těmi, kdo vysedává v předzahrádkách restaurací, popíjí kávu, hltá pizzu a nebo ochutnává místní specialitu. Pmatuji si doby, kdy jsme závistivě chodili kolem oněch předzahrádek a záviděli "Němčourům" a říkali si, že na to nikdy nebudeme mít. V místním pidginu tak sice stále zaznívá němčina, mnohem víc je to ale směsice češtiny a chorvatštiny, příležitostně smíšená se slovenštinou. Notebook není u hostů kaváren ničím neobvyklým, snad každá hospoda poskytuje pro zákazníky wi-fi  zdarma.

Pamatujete, když kopeček zmrzliny stál tři Kuna? Dnes už je to za pět. Navíc se i někteří cukrárníci naučili šetřit a nabranou zmrzlinu otřít. I tak se ale stále dají najít zmrzlináři, co porce nešidí, zmrzlinu Vám dají extra velkou, s čokoládou, a se sušenkou v ceně.

Jen matně si pamatuji, když se do Chorvatska vozily německé Marky, aby se v postraních uličkách "vyvechslovaly" za Kuny, samozřejmě hluboko pod oficiálním měnovým kursem. Tohle je dnes minulostí.

Hoteliéři chtějí, aby se hosté bavili a aby byli spokojeni, a tak na terasách hotelů hraje živá hudba skoro denně. Muzikanti hrají povětšinou směsici místních odrhovaček, ABBY, Boney-M a evergreenů z 50. let. Absolutní většina těch melodií vznikla v buržoázním a kapitalstickém západě, ale i tvrdě pracující účastníci zájezdu RVHP se chtěli bavit, a tak písně zdomácněly. Dostaly nový text, zpěváka s trochu falešným hlasem a hrozné aranžmá. A hrají se dodnes. I když by jste za jiných okolností z takových písní nejradši rozkousali stůl na třísky, tyhle melodie mají někde hluboko v melodii rytmus mořských vln, a do tohohle prostředí prostě patří.

Živá hudba, to znamená několik chlápků s nástroji. Bohužel, moderní Chorvatské podání může mít i podobu jednoho unaveného chlapíka s klávesami a s notebookem, ze kterého si pouští doprovod.

Tohle by byly asi všechny mé postřehy k zemi, která se za posledních několik let změnila k nepoznání, ale která je, svým zvláštním způsobem, stále stejná.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Ke každému komentu si nyní můžete napsat ještě jeden zdarma!!!