Jak jsme vyrazili do Vídně se studentským rozpočtem, ale přesto jsme si to královsky užili (aneb dovolená ve Vídni, část 5.)

Až nyní, na konci roku jsem zase našla čas a klid, si na chvíli sednout k počítači a sepsat další vzpomínky a dojmy z výletu do hlavního města valčíků. Venku už od rána práskají rachejtle a pejsci nadskakují leknutím při každém výbuchu. Venku je zima, sněží, a já jsem zalezlá v teple, pod dekou a dělám si "účetní uzávěrku" právě končícího roku.

Historie Vídně je dozajista velkolepá, a bylo o ní již napsáno spoustu knih. Do metropole na Dunaji se ale nejezdí jen za historií, láká i její současná tvář metropole luxusu a módy. I když jsme se do Vídně vypravili se skromným rozpočtem, nechtěli jsme se o to pozlátko - a někdy i zlato a diamanty - nechat ošidit a neváhali jsme tak navštívit i několik luxusnějších obchodů - jednak abychom si rozšířili obzory, a jednak, abychom si zpravili chuť. Nebo možná zkazili, když vezmu v potaz, že hned následující den jsme se měli vrátit zpět do naší milované české kotliny.

Můj druhý blog vstává z mrtvých

Ti z vás, kteří navštěvují můj blog v pravidelnějších intervalech, si jistě vzpomenou, že jsem kdysi měla blogy dva. Zatímco tento byl věnovaný - řekněme - sebereflexi, ten druhý byl zaměřený čistě studijně a obsahoval výpisky z různých knížek. Bohužel jich obsahoval až moc a až moc detailních, a tak jsem se rozhodla svůj studijní blog zrušit...

Hudba na blogu končí (alespoň prozatím)

Ano, je to tak. Po téměř deseti letech ukončily provoz internetové stránky Grooveshark.com, které nabízely sdílení hudby pomocí malého přehrávače. Jelikož jsem zatím nenašla žádnou jinou stánku, která by 1) umožňovala takto sdílet hudbu a 2) vyhovovala mým nárokům, budete se muset obejít bez muziky. Alespoň do doby, než najdu vhodnou náhradu...

Šťastný čínský nový rok

Loni se doslova roztrhl pytel s přáními ke šťastnému novému čínskému roku. Pokud čtete můj blog pravidelněji, tak to už víte. A také víte, že jsem poněkud rozčarovaná z toho, jak evropsné nakládají s tím, co je neevropské. Mé rozčarování vzniklo přibližně v polovině loňského roku, kdy jsem dostala "do rukou" nový Corel a chtěla zjistit, co to umí. Místo, abych ale jen tak čmárala, rozhodla jsem se začít pracovat na "projektu". Jeho tématem bylo, jak už jistě tušíte, přání ke šťastnému roku hada.

Zase po čase změna

Změna je život, a tak jsem se zase po čase rozhodla obléci svůj blog do nového vzhledu. Zimní plýskanice za ohnem převládají, ve městech sníh nikdy nevydrží čistě bílý, ale rychle zešedne. Brzy už ale na záhonech vyrazí první kvítky jara a co nevidět se svět změní v přehlídku barev. Tak i v mojí šedivé zimní depresi září naděje všemi barvami a já se těším na teplo a slunce. 

Počítám s tím, že se vzhled v následujících několika týdnech bude ještě hodně měnit. Jak, to netuším. Tak počítejte s tím, že až se tu stavíte příště, nemusíte to tu vůbec poznat. Než si najdu nějaký vzhled, který bude lahodit mému oku i duchu a u kterého zase nějaký ten pátek zůstanu.

Protest proti protestu

V Plzni se protestuje. Má milá, klidná a pohodová alma mater posledních několik týdnů vře a klokotá nepokoji. Nejprve protestovali studenti práv, teď už jsou na nohou všichni. Každý nosí odznáček, zapaluje symbolickou svíčku, účastní se protestního pochodu. Významné osobnosti plzeňské akademické půdy vydávají prohlášení a posílají otevřené dopisy. A já mám strach, a tak sedím doma na prdeli a nesouhlasně bručím...

Změna je život...

Jestli něco z hloubi duše nenávidím, pak jsou to právě změny. A možná pro to nenávidím i leden, měsíc, který se rok co rok nese ve znamení změn. Jízdní řády, DPH, ceny, zákony, daně, na co si vzpomenete, to se mění v lednu. A člověče, zvykej si. a až si zvykneš, tak to zase změníme. Nicméně, změna je život. A tak se lednová změna se nevyhne ani mému blogu.

Psáno životem aneb to hlavou nevymyslíš

Po docela dlouhé době, kdy jsem si na svém blogu vystačila se sedmi štítky do kterých se mi povedlo zařadit všechny příspěvky, jsem se rozhodla přistoupit k radikálnímu řezu drobné reorganizace a zavét další kategorii. Bude obsahovat všechny ty absurdní a tragikomické příběhy ze života, které se hlavou (ani jiným orgánem) prostě vymyslet nedají. Těšte se, námětů mám za posledních pár dní na román...

Opožděně

Říká se, že není krásnější pohled, než na radost, která se objeví dětem v očích, když uvidí dárky naskládané pod vánočním stromečkem. Já bych řekla, že není nad větší radost, než byla ta, kterou měl náš kocour, když uviděl náš vánoční stromeček a když mu bylo dovoleno (respektive nebylo zakázáno) mu vyšplhat do větví a "pomáhat" se zdobením. Celý den příjemných překvapení byl završen hromadou barevných a šustivých papírů, které mohl cupovat dle libosti, schovat se v nich a nakonec v nich po vyčerpávajícím dni usnout spánkem spravedlivých...

Doufám, že i Vám všem udělaly dárky pod stromečkem radost, a že Vám alespoň na chvíli svítily oči štěstím. Poněkud opožděně mi dovolte popřát Vám všem šťastné a veselé Vánoce a s malým předstihem šťastný nový rok 2011.

Nový vzhled V0.5

Je to zhruba rok, co jsem změnila vzhled svého blogu naposledy. Za ten rok jste si na něj jisto jistě zvykli, možná Vám i trochu zevšedněl. Aby Vám nezevšedněl moc, rozhodla jsem se přistoupit k radikálnímu řezu a obdařit svůj virtuální domov novým vzhledem.

Už delší dobu plánuji trochu pozměnit koncept blogu, toto je tedy první a největší krok k cíli, který se pozvolna rýsuje. Vzhledem k tomu, že nás dozajista čekají dny plné šedi, tmy a depresí, rozhodla jsem se pro jarní, světlé a veselé pastelové barvy.

Sluší se avizovat, že tento vzhled není mým dílem, ale pochází z úžasné stránky btemplates.com, kteroužto vřele doporučuji všem, kteří mají stejné problémy při tvorbě stránek, jako já. V mých silách pouze je, si vzhled upravit podle svého. Ne všechno je dokončeno, a tak ne všechno funguje a vypadá tak, jak bych si přála. Ve svých smělých plánech počítám s dokončením do konce září.

Tak užívejte nového vzhledu, chvalte, kritizuje, připomínejte do komentářů podle zalíbení.

Opět on line...nebo on air?

Zdravím veškeré své věrné čtenářstvo, které neodradila moje měsíční odmlka. Po docela hektické první polovině prázdnin, poznamenané několika infarktovými šoky, letargií a spisovatelským blokem, Vám mohu oznámit, že se mi vše výše jmenované podařilo rozdýchat a překonat. Od zítřka se navíc začínám opět učit na pozdně letní/raně podzimní  kolo zkoušek, což u mně znamená, že se inspirace na nové články jen pohrne. Tak se těšte, neboť minulý týden, strávený u Jadranu, pro mne nebyl jen odpočinkem tělesným a fyzickým, nýbrž i překvapivým zdrojem nápadů a podnětů, jen je zpracovat...

Tak dlouho se chodí pro vodu, až se dojde pro pívo

Ti z vás, kteří mě znají lépe, jistě vědí, že jsem hračička a kreativní člověk, což se projevuje různými způsoby, od dělání blbostí přes štvaní lidí v okolí, až po nutkání umělecky se projevit. Už před nějakým časem jsem se rozhodla netvořit pouze do šuplíku, ale pochlubit se se svými dílky světu, s nadějí, že se někomu budou moje čmáranice líbit, že mi někdo pochválí moje články, že dostanu nějakou drobnou radu či indicii, jak se zlepšit, nebo že najdu spřízněnou duši.

Spřízněných duší jsem našla hned několik, pár lidí mi pochválilo moje články. A moje čmáranice? I ty se několika málo lidem líbí. Bohužel, některým se líbí na tolik, že se rozhodli si je přivlastnit. Musím zdůraznit, že rozhodně nejsem malířský génius, ani nejsem nijak extrémně nadaná. Sama sebe bych hodnotila spíše jako nadšence než umělce. Do svých malůvek ale vkládám kus sebe, stejně jako do všeho, co dělám. A tak mě asi oprávněně naštve, když si někdo vezme můj obrázek a vydává jej za svůj. Moc těchto příhod mě zatím nepotkalo, bylo jich opravdu jen pár, vlastně jen dvě. V prvním případě stačilo nechat na blogu hříšníka velmi jízlivou poznámku a za chvíli se vše vyřešilo.

Druhý případ mi opravdu hnul žlučí. Jakýsi patolízal ze zemí, kde píší azdubou nebo azolší (nebo, že by to byla azbuka ?_?), nejenom že si přivlastnil moje dílko (jedno z těch horších, podotýkám), ale ještě mě nahlásil na stránkách, na kterých jsem svoje dílo vystavila, že jsem plagiátor a že já jsem mu ukradla jeho kresbu!!!

Tudíž: i když se incident nakonec vyjasnil, přišla mi omluva et cetera, rozhodla jsem se svou "galerii" postupně přesunout na DeviantArt, kde, jak doufám, už k tomuto docházet nebude.

Moje výplody a výtvory si tedy můžete nově prohlédnout zde. Zatím tam nejsou všechny moje obrázky, přesouvám je postupně, ale plánuji je všechny "přestěhovat" do konce tohoto týdne.

Mír s vámi.

Vánoční

V noci přišel mráz,
a na svět padal sníh,
a v ten noční čas, svět jakoby ztich´.

Svět jakoby ztich´,
a zpomalil svůj dech,
když zima tiše kreslí, snítky po oknech.

U krbu je príma,
když venku padá sníh.
Nebude nám zima
v čas Svátků Vánočních.

Co ještě říci více?
Mně nezbývá slov moc:
Hodně štěstí v novém roce,
a Vám všem dobrou, tichou noc.

Příjemné prožití Vánoc, šťastný nový rok 2010, úspěch a splnění všech Vašich přání Vám přeje Tatsume

Výkřik do tmy

Asi jsem se pomátla na rozumu. Absolutně netuším, co to do mě vjelo. Prostě mi asi jednoho dne vyzkratovaly obvody v hlavě a já jsem se rozhodla vstoupit do studentské organizace IAESTE.

Znamená to pro mě jednou týdně chodit na schůzky, vracet se z nich domů nejdřív  v půl desáté večer a plnit všemožné úkoly, menší, větší, nedůležité i důležité. Znamená to pro mě úbytek volného času, i když nijak markantní. Znamená to pro mě komunikovat s cizími lidmi, z čehož mě jímá hrůza. A to všechno dobrovolně, s nejasnou vyhlídkou na to, že se někde možná někdy vyskytne nějaká stáž, na kterou bych možná mohla jet.

Jak se tohle přihodilo lenochovi jako jsem já, na to se mě neptejte. Každopádně mě nyní po náboru, vyplnění přihlášky, přijetí a "zaškolení" čeká první quest: obvolávat firmy a podílet se tak na přípravách veletrhu pracovních příležitostí. Hujaja juch.  Od zítřka jde do tuhého...

Do dalšího měsíce v novém

Znáte ten pocit? Ten pocit, když se s něčím strašně patláte, dáváte si na tom záležet a těšíte se, až si budete užívat výsledků své práce? A znáte ten pocit, když vyjde věškerá snaha vniveč?

Tak se Vám musím pochlubit,…

…že uplynul přesně jeden rok od té doby, kdy mi jednoho krásného červnového dne přeskočilo v hlavě. Ano, věřte tomu nebo ne, ale tenhle blog dnes slaví jeden rok své existence. Tak bychom se spolu možná mohli podívat na pár statistik:

- I s tímto článkem je zde publikováno 38 příspěvků.
- Tyto jsou roztříděné do šesti rubrik.
- K těmto článkům zmiňme 41 komentářů, z nichž některé spáchala moje maličkost. Nově je zde možnost psát příspěvky jako "anonymní". Respektuji přání zůstat v anonymitě, přesto Vás prosím, přečtěte si poznámku v okně pro psaní komentáře. Čímž se dostávám k další drobné změně. Psaní komentářů se nyní otevírá v samostatném okně.
- Počítadlo zde sice není od začátku, ale i tak ho zahrňme do statistik - necelých 11 měsíců pilně počítalo a dosud napočítalo 1101 návštěv.
- Pokud sledujete tento blog od začátku (což asi nehrozí ^_^), mohli jste ho vidět ve čtyřech různých provedeních. Současný vzhled mi zatím vyhovuje a zatím ho neplánuji nějak radikálně měnit. Jedinou změnou budiž přeházení postranního panelu a ani to není nijak markantní - Archiv se pouze přesunul o něco níž.
- Hraje tu hudba - jaký to objevný výrok - už 10 měsíců. Přehrávač, který můžete vidět nyní, je v pořadí třetí a snad jsem konečně našla takový, který mi vyhovuje velikostí i vzhledem a který snad nezačne "haprovat". Zaklepejme to na zuby.

Tímto Vám já a mé druhé já (spoluautor několika příspěvků a ještě větší magor, než jsem já) chceme říci ありがとう。Děkujeme Vám za projevenou přízeň a těšíme se na Vás u dalších příspěvků.

Tak zase jeden článeček…

Ahoj všem, kteří se rozhodli nezanevřít na tyto stránky i přes mou nečinnost. A jakou mám výmluvu? Docela otřepanou - školu. A taky spisovatelský blok, ano, už zase. Díky těmto dvěma indispozicím došlo k tomu, že než jsem našla vhodné přání k Vánocům, které bych sem umístila, rozsvítil se na obloze novoroční ohňostroj a než se mi podařilo zapnout počítač, je najednou polovina ledna. "Tempus fugit", řekl by zdatný latinář. Já nejsem zdatný latinář, a tak řeknu jen "čas kvapí".

Přesto do nového roku vstoupím s přáním všeho dobrého a s drobnými změnami:
1) Z položky "Kam ještě zaplout?" zmizel odkaz na archiv písniček. Po několika stížnostech stálé a věrné čtenářky (ano, už mám tři čtenáře, o kterých vím, že tyto stránky pravidelně navštěvují), jsem došla k závěru, že je zbytečné uvádět odkaz na stránky, které vyžadují registraci, by mohly plnit svůj účel.
2) Další drobná změna proběhla v rubrikách. Z rubriky s názvem "Školní výtvory" se staly "Oneshoty". Mám v úmyslu sem dávat jednodílné povídky, nejen z mé školní tvorby. Povídky na pokračování zatím neplánuji, ale uvidíme.
3) Došlo k přeorganizování menu. Zda k lepšímu, nebo k horšímu, to se ukáže až časem a proto Vás, milí čtenáři, prosím, aby jste se k tomu vyjádřili.

Samozřejmě se můžete vyjádřit i k ostatním změnám. Toto je zatím vše. Mějte hezký den

Nová škola, nové město, nové vše

Tak po delší době zase malý článeček, spíše taková omluva, výmluva a vysvětlení, i když pofidérní. Delší dobu jsem se neohlásila, stěhovala jsem se na kolej a momentálně si stále ještě prožívám první týden na vysoké škole...popravě, spíš stále ještě vstřebávám zážitky a rozcházím šoky, které denně zažívám při přednáškách. Až to trochu vstřebám, určitě se zde podělím o své zážitky.

No, to je vše. Velice děkuji svým dvěma čtenářům, které neodradila má nečinnost.

Začátek

Můj blog začíná koncem...končí období střední školy, končí keždodenní potkávání známých tváří...ale začíná období poznávání nových lidí, začíná epocha objevování nových věcí, míst a dimenzí...a já začínám psát tenhle blog, snad mi to půjde.