Zase jedna příhoda, nad kterou zůstává rozum stát

Je lednový pátek. Nesněží, ale celkem slušně mrzne. V celkem dobré náladě si to štráduji po Americké. V náhlém záchvatu samolásky jsem došla k závěru, že potřebuji odměnu. Za co? Jen tak. Tou odměnou mi má být baštonáda u McDonalds - nezdravá a nechutně drahá. No ale proč ne, zase tak často tenhle řetězec nenavštěvuji. No jo, ale to bych nesměla být já, abych si mohla svou nezdravou odměnu vychutnat v klidu.

Zase po čase změna

Změna je život, a tak jsem se zase po čase rozhodla obléci svůj blog do nového vzhledu. Zimní plýskanice za ohnem převládají, ve městech sníh nikdy nevydrží čistě bílý, ale rychle zešedne. Brzy už ale na záhonech vyrazí první kvítky jara a co nevidět se svět změní v přehlídku barev. Tak i v mojí šedivé zimní depresi září naděje všemi barvami a já se těším na teplo a slunce. 

Počítám s tím, že se vzhled v následujících několika týdnech bude ještě hodně měnit. Jak, to netuším. Tak počítejte s tím, že až se tu stavíte příště, nemusíte to tu vůbec poznat. Než si najdu nějaký vzhled, který bude lahodit mému oku i duchu a u kterého zase nějaký ten pátek zůstanu.