sobota 25. prosince 2010

Opožděně

Říká se, že není krásnější pohled, než na radost, která se objeví dětem v očích, když uvidí dárky naskládané pod vánočním stromečkem. Já bych řekla, že není nad větší radost, než byla ta, kterou měl náš kocour, když uviděl náš vánoční stromeček a když mu bylo dovoleno (respektive nebylo zakázáno) mu vyšplhat do větví a "pomáhat" se zdobením. Celý den příjemných překvapení byl završen hromadou barevných a šustivých papírů, které mohl cupovat dle libosti, schovat se v nich a nakonec v nich po vyčerpávajícím dni usnout spánkem spravedlivých...

Doufám, že i Vám všem udělaly dárky pod stromečkem radost, a že Vám alespoň na chvíli svítily oči štěstím. Poněkud opožděně mi dovolte popřát Vám všem šťastné a veselé Vánoce a s malým předstihem šťastný nový rok 2011.

pátek 10. prosince 2010

Já a můj baťůžek

Snad je to jen náhoda, snad je to stihomam, nebo možná jen obyčejná vesmírná paranoia, kterou má ve vesmíru úplně každý. Přesto mám pocit, že je můj, již značně obnošený, světle modrý baťůžek tou nejhorší provokací, jakou si lze na určitou skupinu lidí vymyslet. Mám tím na mysli kastu prodavačů a prodavaček, i když, vzhledem k tomu, jak zacházejí se zbožím, které prodávají (čtěte: mlátí s tím jak se sirotky), by se výraz "podavač" hodil mnohem lépe...

středa 10. listopadu 2010

Malá úvaha o kolektivech

Když jsem se v minulém příspěvku pokoušela urovnat si své vzpomínky na teambuilding, nešlo se vyhnout krátké úvaze o kolektivu, který se tam vytvořil. Dušezpytec by nejspíše podotkl, že to byl kolektiv umělý, ze kterého se začaly vytvářet kolektivy přirozené. Zkrátka, sešla se banda lidí, kteří se neznali a de facto nemohli ovlivnit, kdo v ní bude a kdo ne. A protože jsme si tak nějak padli do oka, začali jsme se mezi sebou bavit, s jedněmi více, s jinými méně, s někým vůbec, a to už jsme ovlivnit mohli. Mám na kolektivy vyhraněný názor, zřejmě proto, že jsem hodně dlouho nebyla právoplatným členem žádného kolektivu, snad kromě mojí rodiny. Navykla jsem si tedy sledovat skupiny lidí, tak říkajíc, zvenčí, pozorovat, kdo intrikuje s kým proti komu, které dvě slečny by si nejraději vyškrábaly oči, i když spolu mluví jako nejlepší kamarádky a mezi kterou dvojicí "to jiskří". Tenhle přístup mi vydržel, i když se mi povedlo se do kolektivu začlenit…

čtvrtek 4. listopadu 2010

Blbnu, blbneš, blbneme

Několik posledních týdnů bylo extrémně štědrých na zážitky, jak na ty pozitivní, tak na ty negativní. Naprostá většina z nich by si zasloužila samostatný článek, jenomže to bych nesměla mít krátkodobou paměť jako cedník. O některých svých čtenářích vím, že se o mé zážitky upřímně zajímají, diskutují o nich se mnou a vždy mají trefnou poznámku či glosu. Nejen pro ně jsem se tedy rozhodla potrápit šedé buňky mozkové a vzpomenout si na to nejzajímavější z IAESTE teambuildingu v Mozolově, prvního teambuildingu, kterého jsem se kdy účastnila, a uspořádat střípky svých vzpomínek pokud možno co nejpřehledněji, aby lidé mě blízcí nemuseli poslouchat mé zmatené žvatlání a koktání.

pátek 15. října 2010

To hlavou nevymyslíš

Humorné příběhy z vlastního života, to je něco, co má ve svém vyprávěcím repertoáru snad každý. Dosti často se jedná o trapasy či patálie zaviněné vlastní blbostí a já osobně obdivuji ty lidi, kteří jsou schopni jít s vlastní kůží na trh a vypovědět, jak tomu dali na frak. Druhým, také hodně rozšířeným, typem humorných příběhů jsou ty, ve kterých se vypravěč baví cizí blbostí. A v těch jsem docela machr. Dovolte mi tedy vypovědět Vám jednu z příhod psaných životem. V hlavní roli já, hlídka městské policie Plzeň a jeden postarší pán, který si z oné scénky málem krůpl do textilu.

neděle 10. října 2010

Štěstěna

Krásná a stydlivá,
Když se nikdo nedíval,
Přišla na kus řeči.

Nade mnou postála,
Se mnou se zasmála,
Pak rychle zmizela.

Že prý má na práci,
Dělat si legraci.
Že ji to nebaví,
Tak když se unaví,
Sedne i na vola.

Prý když si usmyslí,
Vyvádí nesmysly.
Když se vtip nezdaří,
Prostě se vypaří,
Pěkně po anglicku.

sobota 2. října 2010

Smažená zelená rajčata

Nemusíte mít strach, jisto-jistě jsem se nedala na kuchtění a zcela určitě se nehodlám dělit o super tajný recept po svojí prabábě. Nemám ani v plánu doporučovat jakékoliv restaurační zařízení. Smažená zelená rajčátka jsou, samozřejmě, pokrm, v některých částech světa velmi oblíbený a existuje mnoho variant, jak jej připravit. A jedná se také o název filmu. Začátkem 90. let ho odvysílala Česká Televize. Žádná jiná televize to být nemohla, protože tehdy u nás ještě měly "Kavčí hory" monopol.
 

úterý 28. září 2010

Na co v Bibli zapomněli - úkol z překladatelského semináře, část druhá

Situaci už znáte z předchozího příspěvku: Úryvek z Bible ve středověké angličtině a zadání přeložit jej do angličtiny moderní, s milou třešinkou na dortu v podobě úkolu převedení textu do jiného žánru. Toto je můj druhý a poslední pokus tento úkol zpracovat. Ten pokus, který jsem přednesla učitelce a reakce na něj byla lepší, než jsem čekala.

!!!Následující příběh zpracovává náboženské téma, lze jej proto považovat za nábožensky citlivý. Cílem příběhu nebylo a není jakkoli znevažovat či ponižovat Křesťanství jako náboženství, filozofický směr či jako způsob života!!!

pondělí 27. září 2010

Chci uvěřit - úkol z překladatelského semináře, část první

Představte si následující situaci: dostanete úryvek King´s James Bible, tedy anglické obdoby naší Bible Kralické. Úryvek je, samozřejmě, ve středověké angličtině. Váš úkol, jak jinak, zní přeložit ten úryvek. Ale ne do češtiny, to by bylo moc jednoduché. Takže hezky do moderní angličtiny. Ale nejen to. Jako bonbónek musíte onen úryvek přepsat tak, aby to byl jiný žánr, než biblické vyprávění. Interview, rozhlasové vysílání, zpráva v novinách, co je jen libo. A protože jsem člověk, který nezná výraz "trochu kreativní", asi jsem to lehce přepískla a přepracované verze jsem stvořila hned dvě. Toto je tedy můj první pokus, ten, o kterém učitelka neví, a pokud nečte tento blog, tak se o něm ani nedozví. 

!!!Následující příběh zpracovává náboženské téma, lze jej proto považovat za nábožensky citlivý. Cílem příběhu nebylo a není jakkoli znevažovat či ponižovat Křesťanství jako náboženství, filozofický směr či jako způsob života!!!

čtvrtek 23. září 2010

"Ty máš blog a nemáš Facebook?"

Tak touto otázkou mě uzemnil jeden můj kolega, když zjistil, že i já, exot nad exoty, bloguji. Jeho šok byl tak veliký, že mi okamžitě vysvětlil, že mít blog a nemít Facebook je blbost, protože když nemůžu dát svoje články na xichtobichli, nebude je nikdo číst a vůbec nikdo nebude chodit na můj blog. Jasný, jak facka, ne? Nutno podotknout, že onen kolega byl tímto zjištěním tak konsternován, že mě poprosil, abych mu poslala odkaz.

sobota 18. září 2010

A zase jedna ze života

Život je někdy pes. A tak se stane, že se pohádáte s přítelem, se kterým dosud všechno klapalo. A zatímco on si odejde do hospody, ona zůstane doma. V rozrušení se rozhodne odjet někam pryč, a tak sedne do auta a se slzami v očích vyrazí na cestu. A jak tak jede a bulí, uvědomí si najednou, že ho strašně miluje a že bez něj nemůže být. A tak mu chce zavolat a říct mu to. A jak tak volá, mobil jí vypadne z ruky. A tak se pro něj ohne. A ve chvíli, kdy se ohne, strhne volant doleva. A jak strhne volant, narazí se svou bílou dodávkou do protijedoucího modrého auta. Takové bouračky se ve světě stávají každou chvíli. Asi bych o ní ani nepsala, kdybych v tu chvíli neseděla právě na zadním sedadle onoho modrého auta.

neděle 12. září 2010

Bubny...bubny zní v hlubinách

Znáte tu scénu z Pána prstenů, kdy se Společenstvo ocitá v dolech v Morii a Gandalf čte poslední zápis trpasličí kroniky? Jeden z půlčíků pak nechtěně strčí do vědra, a to padá dolů do hluboké studny a trvá dlouho, než dopadne. A potom se v hlubinách rozezní bubny a to dunění je všechno, jen ne dobré znamení...

úterý 31. srpna 2010

O růži


Každý den stávalo se tomu,
když jsem vycházela z domu,
já potkávala dívku.

Ona se podobala kvítku,
co na něj čekala,
až rozkvete.

V tichu a sama hlídala keř růžový.
Snad hnána byla snama, když čekala,
až znachoví.

Prstíky drobné nebály se trní,
když laskaly to poupě,
co vykvetlo by v růži,
již svět ještě neviděl.

Však někdo utrh´ růži,
než kvítek dívku potěšil.
Snad zalíbil se muži,
co láskou k ženě žil.

A tak tam dívka stála sama
a z nebe padal déšť.
Ta dívka, sny snad hnána,
tam stojí ještě teď.

Ale nikdo z nás ji nevidí.

sobota 28. srpna 2010

Nový vzhled V0.5

Je to zhruba rok, co jsem změnila vzhled svého blogu naposledy. Za ten rok jste si na něj jisto jistě zvykli, možná Vám i trochu zevšedněl. Aby Vám nezevšedněl moc, rozhodla jsem se přistoupit k radikálnímu řezu a obdařit svůj virtuální domov novým vzhledem.

Už delší dobu plánuji trochu pozměnit koncept blogu, toto je tedy první a největší krok k cíli, který se pozvolna rýsuje. Vzhledem k tomu, že nás dozajista čekají dny plné šedi, tmy a depresí, rozhodla jsem se pro jarní, světlé a veselé pastelové barvy.

Sluší se avizovat, že tento vzhled není mým dílem, ale pochází z úžasné stránky btemplates.com, kteroužto vřele doporučuji všem, kteří mají stejné problémy při tvorbě stránek, jako já. V mých silách pouze je, si vzhled upravit podle svého. Ne všechno je dokončeno, a tak ne všechno funguje a vypadá tak, jak bych si přála. Ve svých smělých plánech počítám s dokončením do konce září.

Tak užívejte nového vzhledu, chvalte, kritizuje, připomínejte do komentářů podle zalíbení.

pondělí 16. srpna 2010

1000 kilometrů tam a zase zpátky

Tichá voda, říká se, mele břehy. Hučící a dunící příboj dokáže vytvarovat celá pobřeží a vytvořit tak dech beroucí scenérie, nádherné zálivy a spousty slunných pláží. Jedním z výsledků tohoto procesu je bezpochyby chorvatské pobřeží. Když jedete do Chorvatska, je to, jako kdybyste jeli domů. Skoro všichni tam rozumí česky, v hotelových jídelnách mají staré dobré řízky, a ať už jedete do oné země už po několikáté, nebo poprvé v životě, vždycky máte pocit, že tam zůstalo vše při starém, i když se toho spousta změnila. I když se ty změny udály pomalu a potichu, nelze si jich nevšimnout. Tento článek je tedy mým pokusem podělit se s Vámi o pár dojmů, kterých jsem v oné turistické destinaci nabyla.

neděle 8. srpna 2010

Opět on line...nebo on air?

Zdravím veškeré své věrné čtenářstvo, které neodradila moje měsíční odmlka. Po docela hektické první polovině prázdnin, poznamenané několika infarktovými šoky, letargií a spisovatelským blokem, Vám mohu oznámit, že se mi vše výše jmenované podařilo rozdýchat a překonat. Od zítřka se navíc začínám opět učit na pozdně letní/raně podzimní  kolo zkoušek, což u mně znamená, že se inspirace na nové články jen pohrne. Tak se těšte, neboť minulý týden, strávený u Jadranu, pro mne nebyl jen odpočinkem tělesným a fyzickým, nýbrž i překvapivým zdrojem nápadů a podnětů, jen je zpracovat...

středa 7. července 2010

Kotě v bytě hbitě motá nitě

Jak jste si asi všimli, minulý týden jsme přišli o kocourka. Dost blbě a dost nečekaně. Dům bez kočky nás docela strašil, a tak padlo rozhodnutí pořídit si kočku novou. Zase máme kocourka, zase černobílého. Je mu něco přes tři měsíce a váží asi 5 deka. Nejoblíbenější činností, hned po spaní a papání, je chytání vlastního ocásku. Většího mazla jsem ještě neviděla. A jmenuje se Merlin.

úterý 22. června 2010

Postřehy z kolejního života

Bydlet na koleji je někdy otrava. Znamená to snášet uřvané sousedy, ukecané spolubydlící, protivné kolejbáby. Asi nikde jinde ale nezažijete tu prču, když se všichni "feláci" rozhodnou jít na zombiewalk a umělá krev pak, jako na potvoru, ne a ne jít dolů z obličeje. Asi nikde jinde nemůžete být "kámošem" s naprostou většinou obyvatel a zároveň zůstat nepoznán v davu...

pondělí 7. června 2010

Paintballová řežba

Když začátkem tohoto roku padlo rozhodnutí, že půjdeme hrát paintball, začalo pro mne období těšení se právě na tuto událost. Jak přípravy pokračovaly, začala se objevovat i nervozita, možná trochu strach. Před tím, než to vypukne, se ptám těch, kteří už s touto hrou mají přeci jen nějaké zkušenosti. Dostávám od nich pár rad - vzít si na sebe staré oblečení a hlavně ho mít v několika vrstvách, aby se ztlumil náraz, rány kuličkami prý dost bolí. Následuje týden nervozity. Každou chvíli kontroluji email, jestli náhodou nepřišla zpráva s novými informacemi. Stále neznám čas a místo odjezdu, ale vše se dozvídám v pravou chvíli. Náhle nastává hodina H a my vyjíždíme. Naším cílem je městečko kousek za Plzní, kde se v prostorách bývalé sladovny nachází největší indoorové hřiště v Čechách. Na místě jsme za slabou půlhodinku. Jde se na věc.

čtvrtek 3. června 2010

Upíří mánie? Ne, díky! Nebo…snad?

Se seriály a filmy s upíry v hlavní roli se poslední dobou roztrhl pytel. Začalo to Stmíváním, které dokázalo zbláznit miliony (nejen) pubertálních diváků. Přibližně v tu samou dobu se objevily seriály True Blood a Vampire Diaries. Aby toho nebylo dost, začalo pár lidí kolem mě doslova vyšilovat ze seriálového provedení Bladea...

čtvrtek 20. května 2010

Jak jsem si nastavila zrcadlo

Poslední dobou mě chytila jakási grafická mánie, projevující se chtěním naučit už se konečně pořádně kreslit na počítači. Takových mánií už bylo několik, tahle se ale vyznačuje nejen chtěním, nýbrž i ochotou pro to něco udělat. Po pečlivém naštudování teorie jsem se tedy rozhodla přikročit i k praxi…

středa 12. května 2010

Smysluplný rozhovor

Představte si následující situaci: Je večer, tak kolem půl desáté.  Na vysokoškolské koleji je tou dobou živo, co taky chtít jiného od asi šesti stovek studentů, z nichž má každý své zájmy, své nálady, každý má nárok se opít a s tím má i nárok na to, aby mu pak bylo druhý den řácky špatně. Nás ovšem nezajímá ledajaký student, ale jeden konkrétní, tedy spíše jedna konkrétní studentka.

úterý 20. dubna 2010

Mám pro ně prostě hroznou slabost, já vím...

Po několika měsících dešťů a bláta se konečně vyjasnilo. Vysvitlo slunce a oteplilo se. Z polorozbořených domů s vytlučenými okny vybíhají lidé. Oblékají kroje a tančí v ulicích. Už od předchozího dne to slyší: motory, které  vrčí pro ně novým, neznámým taktem s důrazem na druhé době, bubnování dělostřelectva, jiné, než jaké udávalo rytmus života doposud, synkopy výstřelů. Blíží se armáda, oblečená v uniformách, které pro ně znamenají svobodu. Armáda bílé hvězdy vstupuje do města a projíždí vítězně ulicemi. Píše se jaro roku 1945 a Američané právě osvobodili Plzeň.

pondělí 12. dubna 2010

Tak dlouho se chodí pro vodu, až se dojde pro pívo

Ti z vás, kteří mě znají lépe, jistě vědí, že jsem hračička a kreativní člověk, což se projevuje různými způsoby, od dělání blbostí přes štvaní lidí v okolí, až po nutkání umělecky se projevit. Už před nějakým časem jsem se rozhodla netvořit pouze do šuplíku, ale pochlubit se se svými dílky světu, s nadějí, že se někomu budou moje čmáranice líbit, že mi někdo pochválí moje články, že dostanu nějakou drobnou radu či indicii, jak se zlepšit, nebo že najdu spřízněnou duši.


Spřízněných duší jsem našla hned několik, pár lidí mi pochválilo moje články. A moje čmáranice? I ty se několika málo lidem líbí. Bohužel, některým se líbí na tolik, že se rozhodli si je přivlastnit. Musím zdůraznit, že rozhodně nejsem malířský génius, ani nejsem nijak extrémně nadaná. Sama sebe bych hodnotila spíše jako nadšence než umělce. Do svých malůvek ale vkládám kus sebe, stejně jako do všeho, co dělám. A tak mě asi oprávněně naštve, když si někdo vezme můj obrázek a vydává jej za svůj. Moc těchto příhod mě zatím nepotkalo, bylo jich opravdu jen pár, vlastně jen dvě. V prvním případě stačilo nechat na blogu hříšníka velmi jízlivou poznámku a za chvíli se vše vyřešilo.

Druhý případ mi opravdu hnul žlučí. Jakýsi patolízal ze zemí, kde píší azdubou nebo azolší (nebo, že by to byla azbuka ?_?), nejenom že si přivlastnil moje dílko (jedno z těch horších, podotýkám), ale ještě mě nahlásil na stránkách, na kterých jsem svoje dílo vystavila, že jsem plagiátor a že já jsem mu ukradla jeho kresbu!!!

Tudíž: i když se incident nakonec vyjasnil, přišla mi omluva et cetera, rozhodla jsem se svou "galerii" postupně přesunout na DeviantArt, kde, jak doufám, už k tomuto docházet nebude.

Moje výplody a výtvory si tedy můžete nově prohlédnout zde. Zatím tam nejsou všechny moje obrázky, přesouvám je postupně, ale plánuji je všechny "přestěhovat" do konce tohoto týdne.

Mír s vámi.

sobota 27. března 2010

O veletrhu

Na veletrhy moc nechodím. Vlastně ani nemám proč. Dřív jsem s rodiči chodívala na ForArch nebo na Zemi živitelku, to když ještě byly lístky za rozumnou cenu, děti měly vstup zdarma a když bylo na co se koukat. Tyhle výstavy byly čím dál tím stejné. A tak mě po pár letech omrzely. Vzpomínám si, že jsem jednou byla na veletrhu záhad. Kromě Fantomase tam bylo k vidění  jen několik desítek více či méně vyšinutých lidí věřících takovým teoriím, jako že Elvis není mrtvý, ale že se vrátil domů. Ze všech těchhle "událostí" si už nepamatuji skoro nic. Teď, po letech, jsem se dostala na 15. Veletrh pracovních příležitostí, který se každoročně pořádá na naší univerzitě. Oproti předchozím veletrhům jsem taky jednou byla cílovou skupinou, což je docela velká změna. A oproti předchozím veletrhům jsem se této události zúčastnila z pozice, řekněme, nižšího organizátora.

úterý 23. března 2010

Ziel: Schönsee

Krátké poreferování o půldenním výletu do Schönsee. Cíl byl ryze střízlivý - vzdělávání. Proto se i v následujícím příspěvku držím střízlivého stylu. Květnatou mluvu pro tentokrát nechám spát a omezím asociace na minimum. Alespoň částečně.

pondělí 15. března 2010

Netradičně: promotion pro free prográmek

Když jsem začínala blogovat, zařekla jsem se, že nebudu propagovat žádné programy, výrobky či cokoliv podobného, ani kdyby se mělo jednat o toaletní papír s potiskem ztvárňujícím obličej nějakého politika. Dnes toto předsevzetí poruším. Prográmek, ke kterému jsem se dostala v ne tak vzdálené minulosti, mě opravdu nadchnul. I když si myslím, že produkty Googlu  další neplacenou reklamu nepotřebují.

čtvrtek 4. března 2010

Jsme národem sprosťáků a lam…

…řekl mi o nás Češích kdysi jeden cizinec. Mladý muž, původem z Rakouska, jenž se z nějakého mně dosud neznámého důvodu rozhodl naučit česky, se mi s tímto názorem svěřil jednoho krásného jarního dne, když se posadil k internetu a četl komentáře na českých webových stránkách a nestačil se divit. Čelist mu tehdy doslova spadla na zem a oči měl vytřeštěné hrůzou. Po letech  sedím u počítače a ani já nevycházím z údivu. Ta  náhoda, že i Němci, potažmo Rakušáci ,vnímají slovo lama negativně, je úsměvná a z lingvistického hlediska jistě zajímavá, mně spíš ale vadí, že ten mladík měl vlastně pravdu…

neděle 21. února 2010

Gramatický pokus

Experimentální próza má - kdo by to byl řekl - experimentovat. Psát netradičně, porušit zažitou konvenci, přinést "něco nového". Něco se vynechá, něco se na opak přidá. Někam se zakomponuje chyták. Lze napsat příběh bez jediného slovesa? A pokud ano, bude stále srozumitelný a zajímavý? 

A nyní úkol pro vás, moji milí čtenáři: najdete sloveso? Jak moc se mi povedlo stvořit Frankensteina? Hmm?

sobota 30. ledna 2010

Jenom chvilka

Chvíle ticha. Moment klidu. Zkoušková smršť skončila, více méně úspěšně. Nejsem v pohybu. Nesháním poznámky, neježí se mi vlasy hrůzou, co že si to učitelé vymysleli za "špeky". Mám pocit, jako kdybych se prodrala cyklonem a skončila v oku hurikánu. Skutečnost, že je zase jednou po všem, mi nějak nedochází.

pátek 15. ledna 2010

Modlitba

Osud je zrádný. Jednou nás vynese do výše, aby se v zápětí vychýlil jazýček na vahách a my klesli do hlubin. Své pády a vzestupy zažíváme každý. Já jsem momentálně na vrcholu. Štěstí jest muška zlatá, a proto to tak nebylo vždycky a na vrcholu se neudržím napořád.

Jedna rýmovačka. Možná se v ní poznáte, možná se nad ní ušklíbnete. Já do ní vložila svou naději, a kus sebe, tak ji, prosím, neodvrhněte.