Experimentální próza má - kdo by to byl řekl - experimentovat. Psát netradičně, porušit zažitou konvenci, přinést "něco nového". Něco se vynechá, něco se na opak přidá. Někam se zakomponuje chyták. Lze napsat příběh bez jediného slovesa? A pokud ano, bude stále srozumitelný a zajímavý?
A nyní úkol pro vás, moji milí čtenáři: najdete sloveso? Jak moc se mi povedlo stvořit Frankensteina? Hmm?
Noc, tmavá a hluboká. Chlad pozdního ledna. lidé na zastávkách, v hloučcích pod pouličními lampami. Spěch, shon, čekání na tramvaj. Už? Ještě ne. Pokec s kolegyní, loknutí kávy z bistra na rohu. Studené ruce a pára od úst, ženský smích.
Osoba, sama a v šeru, jiná, než ostatní. Pomalá chůze a radost z noci. Člověk? Možná.
Klapání podpatků a křupání sněhu pod botami, klidný a osamělý chodec v opuštěném parku. Oprýskaný a sněhem zapadaný pomník - vzpomínka na lepší časy. Zastavení, krátké zamyšlení a povzdech, potřesení hlavou a odchod.
Dětské hlasy. Teď v noci? Nepozornost rodičů? Neposlušnost dětí? Obojí?
Červený svit v očích nočního chodce, odlesk bledého měsíčního světla od bílých zubů. Snadná kořist! Večeře? Ne! Zahnání neposedných myšlenek, rozedrané vnitřky tváří a těžké polknutí. Urychlený odchod.
Půlnoc. Osoba, sama na střeše budovy. Dlouhé a rozevláté vlasy, černější než tma. Velká křídla, kdysi bělostně bílá a zářící, nyní jen tmavá kůže. Měsíc v úplňku za tmavou siluetou tvora z jiného světa. Krásná tvář a uhrančivé oči, slzy skryté pod závojem tmy. Padlý anděl plný lítosti, či bezcitný démon z hlubin pekel?
Čekání. Ale na co? Únava z prokletí. Vysvobození? V nedohlednu.
Let po noční obloze a pleskání látky...
Náhlé probuzení. Sen. Ale jaký? Hezký? Snad ano. Strašlivý? Možná. Smutný? Určitě, moc smutný! Smutek starý celá století.
Zpocené čelo a třasavka. Rozsvícená lampa, světlo a stíny na zdi. Sucho v ústech a voda s chutí chloru. Dobro a Zlo, anděl a démon, spása a záhuba. A uprostřed toho všeho já...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Ke každému komentu si nyní můžete napsat ještě jeden zdarma!!!