úterý 24. března 2009

Až na konec světa

Jak daleko se rozlévá světlo měsíce? A jak daleko moře?
Spi už, stříbrná jemnosti.

Ve vzpomínkách stále hledám
Lidské teplo v dešti osamění.

I když toto tělo odumře, nepochybuj, že stále poběžím,
Až na konec světa, dokud nedojdu k duze.

Písky času se přesýpají, a co vím dál?
Světy se ztratily uprostřed falešného snu.

Nejistě se dívám do plamene,
Do kdy, jak dlouho vydrží slib mého srdce?

Kéž je tato modlitba vyslyšena, jak stoupá nad otisky kol
Na konci tohoto světa, stále budu ochraňovat svůj slib.

I když toto tělo odumře, nepochybuj, že stále poběžím,
Až na konec světa, dokud nedojdu k duze.

Kéž je tato modlitba vyslyšena, jak stoupá nad otisky kol
Na konci tohoto světa, stále budu ochraňovat svůj slib.
Juuni Kokki - Getsumei Fuuei
Co k tomu dodat, zase mě chytla hloubavá nálada...

pátek 13. března 2009

Změny? Díky nechci

Stalo se to někdy před dvěma, možná třema dny. Během chvíle. Co? Nic zvláštního. Jenom mi přibyl další křížek na hrb. Už nejsem náctiletá ani teenager. Zvláštní. Žádnou změnu necítím. Lidé, kteří vědí, že se to stalo, na mě vrhají podezřívavé pohledy a kladou blbé otázky. Jako bych najednou byla někdo jiný. Ale já žádnou změnu necítím. Neuvědomuji si, že bych někdy nějakou cítila. Zvláštní?

pátek 6. března 2009

O hrdinech bez tváře

Jak byste popsali svého oblíbeného literárního hrdinu? Celkem jednoduchá otázka. Ale zkusili jste to někdy? Asi ano, někdy na základní, po případě na střední škole. Mě to nikdy nešlo. A přitom jsem si ho dokázala představit docela snadno. Většinou se jednalo o cowboye, nebo vojáky. Nikdy jsem si neoblíbila hrdiny typu "rytíř se zářivou zbrojí na bílém koni." Mí oblíbení hrdinové byli (a stále jsou) ušpinění od prachu z cest, unavení dlouhými pochody a v roli hrdinů se ocitli tak nějak omylem. Tenhle typ je asi mnohem realističtější, než princové z pohádky. Protože mě momentálně (zase) uchvacují hrdinové - vojáci, zkusím vám jednoho z nich popsat.