Jak většina z Vás jistě ví, cesty osudu jsou velmi nejasné a klikaté a osud sám je svině a zahrává si s námi, jak se mu zachce. Mě můj osud zavál do západočeské metropole ležící na soutoku čtyř řek - jedna je zásaditá, druhá kyselá, třetí sladká a čtvrtá slaná a ze všech dohromady se tu vaří pivo - ale to jen tak na okraj. Ačkoli stále jen nadávám a stěžuji si, ve skutečnosti nemám na co. Bydlím na koleji, postavené v oblasti, kde v prvohorách rostly přesličky a od druhohor až do začátku minulého století tam byl les. Pak se tam dostala civilizace a v 50. - 60. letech postavila naše úžasná králíkárna. Nestěžuji si, nemám na co. Vzhledem k tomu, že je to typický příklad socialistického bydlení, je tam nádherně - dva lidé na pokoji, teplíčko (a občas taky smrádek), vlastní koupelna, kterou sice sdílíme se sousedním pokojem, ale FURT MNOHEM LEPŠÍ než chodbáč.
Ach ano, ta naše koupelna…ten náš sprchový kout, čistý, ale lehce zašlý, jak se v něm sprchovaly desítky našich předchůdců. Něco se v něm děje, COSI v něm žije. cítíte TO, víte že to tam je, při každé sprše cítíte přítomnost toho čehosi. A navíc to není samo, je jich tam víc, a množí se…a plíseň to není…
Nejdřív tam byl jeden, pak dva, pak čtyři, teď je jich tam osm. Mají různé barvy a to, že s nimi sdílíte jednu sprchu, poznáte díky nasládlému pachu, který vydávají. Každý je cítit trochu jinak, tím se dají identifikovat. TEn můj voní trochu jako mandarinka. Můj…no…sprchový gel, samozřejmě! Ale vysvětlete mi sakra, jak je možný, že jsme tam čtyři, sprcháčů je osm (fakt to nejsou šampony, těch je naopak nedostatek), ale všechny máme ve svém vlastnictví jen jeden sprchový gel. Kde se tam jako ty zbylí čtyři vzali? Nerozumím, nechápu a už vůbec nezkoumám to, jak se asi srchové gely rozmnožují.
Ale představte si potom takovou "továrnu" na sprcháče, to musí být jedno nekonečný mejdlo. Co by na to asi řekl Darwin?
PS: A radši si ani nepředstavujte takového předchůdce sprchového gelu...
Ach ano, ta naše koupelna…ten náš sprchový kout, čistý, ale lehce zašlý, jak se v něm sprchovaly desítky našich předchůdců. Něco se v něm děje, COSI v něm žije. cítíte TO, víte že to tam je, při každé sprše cítíte přítomnost toho čehosi. A navíc to není samo, je jich tam víc, a množí se…a plíseň to není…
Nejdřív tam byl jeden, pak dva, pak čtyři, teď je jich tam osm. Mají různé barvy a to, že s nimi sdílíte jednu sprchu, poznáte díky nasládlému pachu, který vydávají. Každý je cítit trochu jinak, tím se dají identifikovat. TEn můj voní trochu jako mandarinka. Můj…no…sprchový gel, samozřejmě! Ale vysvětlete mi sakra, jak je možný, že jsme tam čtyři, sprcháčů je osm (fakt to nejsou šampony, těch je naopak nedostatek), ale všechny máme ve svém vlastnictví jen jeden sprchový gel. Kde se tam jako ty zbylí čtyři vzali? Nerozumím, nechápu a už vůbec nezkoumám to, jak se asi srchové gely rozmnožují.
Ale představte si potom takovou "továrnu" na sprcháče, to musí být jedno nekonečný mejdlo. Co by na to asi řekl Darwin?
PS: A radši si ani nepředstavujte takového předchůdce sprchového gelu...
Žádné komentáře:
Nové komentáře nejsou povoleny.