Abych pravdu řekla,
in-line jsem si pořídila již loni na jaře, částečně pro to, že jsem je vždycky
chtěla, částečně pro to, že jsem došla k závěru, že se sebou musím něco dělat,
a určitou úlohu v tomto rozhodnutí hrálo také to, že byly v akci, líbily se mi
a záviděla jsem svojí kamarádce, že ona je má a já ne. Poprvé jsem se na ně
postavila asi dva dny po jejich pořízení na rozdělaném atletickém hřišti, na
které se měl položit tartanový povrch, ale zrovna probíhala několika týdenní
technologická přestávka, a tak se okruh změnil na ráj pro in-line bruslaře. A
samozřejmě jsem se hned vysekala, ještě dřív, než jsem se stihla vůbec odrazit.
Tak proběhlo
"slavnostní" zajetí bruslí a pak jsem brusle uložila hluboko do
skříně a přes rok jsem na ně ani nesáhla. Jednak nebyl čas a jednak jsem byla
marod. Brusle se mi podařilo vytáhnout až na přelomu července a srpna, když si
je pořídil i přítel, a rozhodli jsme se, že si dáme slavnostní společnou jízdu.
