Tohle je pohádka?

Už delší dobu mám trochu zmatek v tom, podle jakých kritérií se přiřazují filmy k jednotlivým žánrům. Není to zas až tak dávno, kdy jsem v tom měla jasno. Ve sci-fi byly vesmírné lodě, ve fantasy byli elfové, při hororech se člověk bál a tak dále, a tak dál. A pak jsem si jednou pustila film Brittanic, který byl v televizním programu zařazen jako "komedie, rodinný". Nakonec se z toho vyklubalo drama. Náhodná chyba, řeknete si, jenže ono je těchhle podivných "chybek v Matrixu" víc.

Podruhé jsem se takhle spálila, když jsem svému tehdy 9-letému bratranci pustila Faunův labyrint, protože, já husa hloupá, jsem věřila klasifikaci "pohádka, rodinný, přístupné všem věkovým kategoriím". Ještě bych byla ochotná se hádat, že pohádka je vlastně fantasy pro děti, ale -a to považuji za podstatné - takové hodně umírněné. Scéna, kdy služka svému pánovi - byť je to hrubián a hajzl od pohledu - rozřízne nožem pusu od ucha k uchu, by v pohádce být neměla. A už vůbec by tam neměla být scéna, kdy si onen dotyčný hajzlík pusu zašívá. Mého bratrance na štěstí tenhle film na pomezí mezi fantasy a horrorem krutě nezajímal a odešel po první čtvrt hodině hrát si s autíčkama.

Další takový film je i Koralína, kterou jsem shlédla před pár dny, v různých kritikách označována jako "animovaná fantasy pohádka". Podle mého spíše "animovaný fantasy horror", ovšem s tím, že na rozdíl od Faunova labyrintu to hlavní hrdinka přežije. Ale stejně mi neříkejte, že film, kde se matka (byť je to "ta druhá matka") změní v hnusnou pavoučici a chce svému dítěti přišít místo očí knoflíky a pak ho sežrat, je pro děti. Zvláště, když je autorem knižní předlohy Neil Gaiman. 

Když se na to ale podívám z jiného úhlu pohledu, je možné, že ta divná jsem já. Že se ze světa prostě vytrácí ta - řekněme - romantická idylka, kdy hrůzu stačí ukázat v náznacích, kdy se o zlé ježibabě ví, že žere děti, aniž by nějaké během příběhu doopravdy sežrala a kdy nemusí stříkat potoky krve, aby se člověk kvalitně bál u dobrého horroru. Třeba se svět stává čím dál tím syrovějším a brutálnějším a moderní pohádky se tomuhle světu jen přizpůsobují a já v tomhle světě žít neumím. Dnešní doba asi vyžaduje, aby Sněhurka byla lehká děva a princ aby byl návštěvník veřejného domu. Asi uposlechnu rady mojí učitelky ze základky, a než abych se koukala na ty děsný dekadentní americký horory, radši si přečtu Kytici....