Filipika o "vědmách"

Když si trochu zasurfujete po webu, zjistíte, že internet je jich plný. Píší blogy, mají vlastní weby a stránky na facebooku. Některé se dokonce "vypracují" a píší do časopisů. Sbírají "krásné" obrázky, o které se pak pomocí sítě podělí se všemi, kteří o to stojí. Věnují se věštění, magii a léčitelství. Sepisují snáře, sbírají bylinky a nosí dlouhé volné šaty, pokud možno v černé. Strašně rády působí dojmem, jako kdyby se kolem nich vznášela tajemná aura, a trénují pohled, jako kdyby viděly víc, než může vidět normální smrtelník. Jo, a často také chovají kočky.

Následujícími řádky nechci urazit ani rozezlít žádnou vědmu či čarodějku. Vím, že osoby s takovým nadáním mezi námi jsou. Nevěřím ale, že by jich bylo tolik, a že by každá měla potřeby svá tajemství a své poznatky sdělovat lidem pomocí internetu (i když narazila jsem na pár internetových stránek, u kterých jsem ochotná uvěřit tomu, že autorka má s tou či onou oblastí tajemna určité nemalé zkušenosti). Když od nich někdo potřebuje pomoc, najde si je a za cenu odpovídající požadavku je jim pomoženo. Nebo taky ne. Nevím, nepatřím mezi ně...

Každopádně, poslední dobou mi trochu drásají nervy ženy, které si na čarodějnictví hrají. Ano, záměrně píšu ženy, protože muži, jako by (obecně vzato) o tuto oblast nejevili zájem. Mají na starosti daleko praktičtější věci, jako shánění obživy a vydělávání peněz, aby je jejich manželka mohla utratit za...co já vím...kožich, boty...nebo třeba za křišťálovou kouli. A jsme u toho. Tyhle ženy (ale i dívky), jsou většinou dobře zajištěné, práci mají nenáročnou (pokud nějakou) a obecně vzato nemusí řešit existenční problémy typu "Za co dneska koupím dětem jídlo?" Nejsou úplně hloupé, naopak si myslím, že  jsou leckdy i nadprůměrně inteligentní. Jejich jediný problém je, že jsou znuděné. A protože štrikování je pasé (obchodní centra přeci přetékají butiky) a další ruční práce obecně jim sice nevadí, ale nevidí v tom smysl (já taky nevidím smysl některých ručních prací, ale každý jsme jiný a uznávám, že je to kreativní způsob, jak zabavit děti, tak proč ne), vypnou televizi (protože všechny pořady viděly už třikrát) a počítač (protože na facebooku pořád nic nového), a vyrazí do knihovny. A čtou. Což není nic špatného. Čtení je fajn, taky jsem na něm závislá. Některé čtou romány a červenou knihovnu, nebo horory, nebo cestopisy. Vyberte si, dle libosti. No a dřív či později se dostanou k "polici", kterou bychom mohli obecně nazvat ezoterika.

Po knihách o nešťastných láskách a promarněných životech se před nimi najednou otevírá svět numerologie, astrologie, bylinkářství, záhad a tajemna, svět, ve kterém lze nalézt rady, jak být v životě šťastná a jak život nepromarnit. A tak čtou. Něco si načtou a něco vyzkouší a zjistí, že to funguje. Pak vyzkouší další věc a další. V náhlém opojení si založí blog a začnou o svých zkušenostech psát. Žádná z nich není sobec (a teď to nemyslím ironicky, ony se opravdu chtějí s ostatními podělit) a tak opíšou i pár návodů, mouder, informací z knížek. Zjistí, že nejsou samy, že takových blogů existují mraky. Píšou dál, blogy se jim plní obrázky a testíky typu "Jste anděl?" nebo "Jakou barvu má vaše aura?", citáty moudrých a vlastními poznatky a myšlenkami, zavánějícími proroky osvícených a moudrých. Mišmaš psychologie, léčitelství a textů o UFO.

Dřív nebo později se v jejich psaní objeví náznaky toho, že ony už toho "osvícení" dosáhly. Že vědí víc. Že se na svět dívají s láskou a pochopením a přízemní starostí obyčejných lidí už dávno nemají. A tady to bohužel končí. Dost toho vědí a umí své znalosti zužitkovat a jsou tím i ochotné pomoct druhým. Já z nich ale mám pocit, jako kdyby pootevřely dveře do jiného světa, do kterého ale nemohou vstoupit. A tak stojí ve veřejích a koukají. Vědí dost, ale nechápou. Jsou krůček od úplného  poznání a tápou. A tak se výstředně obléknou a začnou vzdychat, že jsou uvězněny ve světě, kam nepatří. Píší moudré věty, na které jakoby přišly samy a které zavánějí vyšším poznáním, které v nich musíme hledat. Bohužel jen většinou kopírují známé citáty a stará orientální moudra, jen to zabalí do sousty kudrlinek a místo jedné věty napíšou odstavec.

Mám z těchto žen pocit, že stojí na okraji čarovného lesa a čekají, až spatří jednorožce. Jenže než ho uvidí, promarní život a zestránou. Ale o tomhle magie a celá ta věc okolo vědem a čarodějek není ne? Čarodějky jsou podle mě ženy s darem a umějí ho využít. Nečekají, až přijde příležitost k nim, jdou a najdou si jí. Zkoušejí to a nevzdávají se. Žijí život na plno a žijí ho rády. Mají děti a manžely a milují je. Chodí do práce a jejich šéf je štve. Umí se ale od srdce zasmát a mají šarm a v oku jiskru. I když v tomhle světě možná nejsou doma, umí si z něj domov udělat...

Nebo se pletu?