Víte, jak občas píšu o příhodách, nad kterými zůstává rozum stát?

Během mého krátkého života se mi podařilo prožít si pár absurdních a těžko uvěřitelných událostí. Začínám mít pocit, že se mi tyto události dějí ve více-méně pravidelných intervalech a s železnou pravidelností se něco takového odehraje pokaždé, když si řeknu, že je všechno v pořádku a že jsem paní situace...

Tenhle zážitek se odehrál už před třemi měsíci. Čtvrt roku je dost dlouhá doba na to, aby člověk leccos zapomněl, ale já se k tomuhle pořád vracím.

Tak že by konečně...

Po třech letech pravidelného docházení na aikido, občasně narušených nepravidelnými výpadky, způsobenými školou a zdravotními problémy, jsem se konečně dohrabala na zkoušky na 5. kyu, které jsem dnes s pomocí mých všech mých strážných andělů nějakým zázrakem udělala...malá ale významná událost v životě mé maličkosti, o které chci psát ale zároveň se potřebuju vypsat z dalších věcí...

II.

Kaverna, kaverna,

černá a tajemná.

Voda cestu podemlela,

trhlinu v ní otevřela.

Jáma veliká jak drak,

pozřela právě náklaďák.