sobota 9. listopadu 2013

Kamínek sem, kamínek tam, kamínek, kam se podívám


Již několik let žiji a studuji v Plzni a ještě mnohem déle se zde pořádají prodejní výstavy minerálů. Že se pořádají, vím celkem dlouho, asi dva nebo tři roky, vždy jsem se o nich ale dozvěděla buď až po datu konání, nebo už jsem měla domluveného něco jiného a nešlo to změnit, nebo jsem nebyla v Plzni nebo...no prostě pořád něco. A tak jsem ráda, že se mi povedlo dostat se na "Podzimní minerál Plzeň 2013, 24. prodejní výstavu minerálů, drahých kamenů, šperků, kaktusů, bonsají, exotických květin a esoteriky." Teda hlavně těch minerálů…

Výlet na výstavu pro mě byl trochu dobrodružstvím, protože ač žiji v Plzni
poměrně dlouho a mám ji celkem dobře prolezlou, výstava se konala v místech, kam se normálně nedostanu nebo jimi jen profrčím tramvají. Dostat se na výstavu pro mě tedy znamenalo poznat novou (mikro)část Plzně. Na štěstí nebyl problém najít kulturní dům, ve kterém se výstava konala. Po vystání kratičké fronty a vybrání si kamínku, který byl přichystaný zdarma pro každého návštěvníka, jsem se konečně dostala do sálu s prodejní výstavou. Nejprve se sluší podotknout, že v úvodu uvedený výčet sortimentu zní poněkud vznosně, neb kaktusy a bonsaje se prodávaly jen u jednoho stánku, navíc nic moc (prostě se mi nelíbily, a to mám bonsaje ráda). Esoterika byla zastoupena jen jedním stánkem s automatickou kresbou, která si činila nárok na třísetkorunový honorář za hodinu "konzultace", a navíc mi nebyla sympatická, tak jsem k ní ani nešla. Čemu se nedostávalo v těchto kategoriích, to ale bohatě vynahradily kategorie zbývající: minerály, drahými kameny a šperky byl sál doslova přecpaný a já se ocitla v blyštivém království.

lapis lazuli
Moje návštěvy obdobných akcí jsou většinou chaotická záležitost, tentokrát jsem se ale na to rozhodla jít jinak. Místo toho, abych zmateně pobíhala a snažila se najít místo, kde by nebylo nacpáno, jala jsem se systematicky procházet sálem, hezky popořadě, stůl od stolu, a když někde někdo zrovna stál, prostě jsem počkala, dokud neodejde. Přitom jsem si v hlavě vymýšlela jakousi mapu a seznam zajímavostí a vyhodnocovala stánky, které navštívit kvůli dalšímu podívání se, kam se vrátit kvůli nákupu, kam už znova nejít. Na víc jak půl hodiny jsem měla o zábavu postaráno. U některých stánků zrak přecházel, nestíhala jsem ani číst názvy kamenů, natož si je pamatovat. Jiné stánky bych označila jako průměrné, na pokoukání hezké, ale nevýrazné. A jiné stánky mě již na první pokus nezaujaly, protože kameny byly takové nijaké, vyhaslé, jakoby zaprášené a smutné a prodejci mi také úplně nebyli sympatičtí.

Na druhý pokus jsem se "rozšoupla" a nakoupila si několik kamenů na rozšíření mé mineralogické
labradorit
"sbírky", kterou mám a zároveň nemám, protože kameny se mi líbí, ale nijak systematicky je nesbírám. Prostě, co mi padne do oka, to si občas koupím, a pak mám na dlouho vystaráno. Dnes jsem si tedy "sbírku" doplnila o pár cennějších kousků: čaroit, lapis lazuli, tanzanit (ale toho mám jen opravdu malinký střípek, neboť to už není běžný minerál či polodrahokam, ale opravdu drahokam se vším všudy) a poměrně velký valoun krásně modravého labradoritu, na který jsem navíc dostala slevu, aniž bych si o ni řekla. Přidám-li k tomu ještě ametystové náušnice, kterým jsem prostě nemohla odolat a kousek křišťálu, který jsem si vybrala u vchodu, mohu dnešní lov prohlásit za velmi úspěšný. Nepokořenou metou zatím zůstává vltavín, ale to určitě napravím…Mimoto jsem si rozšířila duševní databázi kamenů o
silicit
další druhy, které jsem neznala a které v krámu běžně nekoupíte. Znáte na příklad takový silicit? Devadesát procent pro mě nových kamenů už jsem zapomněla, jak se jmenují a ten zbytek si vybavuji jen s obtížemi a s notnou pomocí strýčka Google.

Když jsem došla k závěru, že mám nakoupeno a pořízeno, co
čaroit
jsem chtěla (a nechtěla ale neodolala), prošla jsem si celou výstavu znovu. K odchodu jsem se musela nutit. Postávání pod světly, mžourání na všechnu tu nádheru a dotýkání se kamenů, z nichž některé opravdu měly osobnost, mne úžasně nabudilo. Na výstavu jsem se plouhala, z výstavy jsem vyběhla s nadšením a poskakovala jsem si a broukala si. Tolik energie a optimismu jsem v sobě dlouho necítila a byla jsem tak nabuzená, že jsem po příchodu domů popadla kimono a vyrazila na odpolední trénink aikido, kam jsem původně vůbec nechtěla jít. Cestou jsem viděla poprvé v životě datla a na tréninku jsem se prostě bavila. A když si teď sednu a zavřu oči, vidím před sebou dočasné podzemní království, třpyt a lesk kamenů a cítím mezi prsty jejich jemnost, chlad, poréznost a prasklinky, či naopak dokonale hladký povrch...
Foto na stránkách je ilustační, z roku 2011. Více obrázků zde. Obrázky kamenů internet.

3 komentáře:

  1. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jojo, bylo to fakt hezké. Napsala jsem se do seznamu, že chci, aby mi dali vědět, až to budou pořádat příště, tak Ti pak třeba dám echo, když budeš chtít ;-)

      Vymazat
    2. Ty jo, právě jsem se uklikla a omylem Tvůj komentář smazala, promiň...:-( tohle se mi ještě nestalo...

      Vymazat

Ke každému komentu si nyní můžete napsat ještě jeden zdarma!!!