Opožděně

Říká se, že není krásnější pohled, než na radost, která se objeví dětem v očích, když uvidí dárky naskládané pod vánočním stromečkem. Já bych řekla, že není nad větší radost, než byla ta, kterou měl náš kocour, když uviděl náš vánoční stromeček a když mu bylo dovoleno (respektive nebylo zakázáno) mu vyšplhat do větví a "pomáhat" se zdobením. Celý den příjemných překvapení byl završen hromadou barevných a šustivých papírů, které mohl cupovat dle libosti, schovat se v nich a nakonec v nich po vyčerpávajícím dni usnout spánkem spravedlivých...

Doufám, že i Vám všem udělaly dárky pod stromečkem radost, a že Vám alespoň na chvíli svítily oči štěstím. Poněkud opožděně mi dovolte popřát Vám všem šťastné a veselé Vánoce a s malým předstihem šťastný nový rok 2011.

Já a můj baťůžek

Snad je to jen náhoda, snad je to stihomam, nebo možná jen obyčejná vesmírná paranoia, kterou má ve vesmíru úplně každý. Přesto mám pocit, že je můj, již značně obnošený, světle modrý baťůžek tou nejhorší provokací, jakou si lze na určitou skupinu lidí vymyslet. Mám tím na mysli kastu prodavačů a prodavaček, i když, vzhledem k tomu, jak zacházejí se zbožím, které prodávají (čtěte: mlátí s tím jak se sirotky), by se výraz "podavač" hodil mnohem lépe...

Malá úvaha o kolektivech

Když jsem se v minulém příspěvku pokoušela urovnat si své vzpomínky na teambuilding, nešlo se vyhnout krátké úvaze o kolektivu, který se tam vytvořil. Dušezpytec by nejspíše podotkl, že to byl kolektiv umělý, ze kterého se začaly vytvářet kolektivy přirozené. Zkrátka, sešla se banda lidí, kteří se neznali a de facto nemohli ovlivnit, kdo v ní bude a kdo ne. A protože jsme si tak nějak padli do oka, začali jsme se mezi sebou bavit, s jedněmi více, s jinými méně, s někým vůbec, a to už jsme ovlivnit mohli. Mám na kolektivy vyhraněný názor, zřejmě proto, že jsem hodně dlouho nebyla právoplatným členem žádného kolektivu, snad kromě mojí rodiny. Navykla jsem si tedy sledovat skupiny lidí, tak říkajíc, zvenčí, pozorovat, kdo intrikuje s kým proti komu, které dvě slečny by si nejraději vyškrábaly oči, i když spolu mluví jako nejlepší kamarádky a mezi kterou dvojicí "to jiskří". Tenhle přístup mi vydržel, i když se mi povedlo se do kolektivu začlenit…

Blbnu, blbneš, blbneme

Několik posledních týdnů bylo extrémně štědrých na zážitky, jak na ty pozitivní, tak na ty negativní. Naprostá většina z nich by si zasloužila samostatný článek, jenomže to bych nesměla mít krátkodobou paměť jako cedník. O některých svých čtenářích vím, že se o mé zážitky upřímně zajímají, diskutují o nich se mnou a vždy mají trefnou poznámku či glosu. Nejen pro ně jsem se tedy rozhodla potrápit šedé buňky mozkové a vzpomenout si na to nejzajímavější z IAESTE teambuildingu v Mozolově, prvního teambuildingu, kterého jsem se kdy účastnila, a uspořádat střípky svých vzpomínek pokud možno co nejpřehledněji, aby lidé mě blízcí nemuseli poslouchat mé zmatené žvatlání a koktání.

To hlavou nevymyslíš

Humorné příběhy z vlastního života, to je něco, co má ve svém vyprávěcím repertoáru snad každý. Dosti často se jedná o trapasy či patálie zaviněné vlastní blbostí a já osobně obdivuji ty lidi, kteří jsou schopni jít s vlastní kůží na trh a vypovědět, jak tomu dali na frak. Druhým, také hodně rozšířeným, typem humorných příběhů jsou ty, ve kterých se vypravěč baví cizí blbostí. A v těch jsem docela machr. Dovolte mi tedy vypovědět Vám jednu z příhod psaných životem. V hlavní roli já, hlídka městské policie Plzeň a jeden postarší pán, který si z oné scénky málem krůpl do textilu.

Štěstěna

Krásná a stydlivá,

Když se nikdo nedíval,

Přišla na kus řeči.

Nade mnou postála,

Se mnou se zasmála,

Pak rychle zmizela.

Že prý má na práci,

Dělat si legraci.

Že ji to nebaví,

Tak když se unaví,

Sedne i na vola.

Prý když si usmyslí,

Vyvádí nesmysly.

Když se vtip nezdaří,

Prostě se vypaří,

Pěkně po anglicku.

Smažená zelená rajčata

Nemusíte mít strach, jisto-jistě jsem se nedala na kuchtění a zcela určitě se nehodlám dělit o super tajný recept po svojí prabábě. Nemám ani v plánu doporučovat jakékoliv restaurační zařízení. Smažená zelená rajčátka jsou, samozřejmě, pokrm, v některých částech světa velmi oblíbený a existuje mnoho variant, jak jej připravit. A jedná se také o název filmu. Začátkem 90. let ho odvysílala Česká Televize. Žádná jiná televize to být nemohla, protože tehdy u nás ještě měly "Kavčí hory" monopol.