Teorie zabaleného dárku

Ano, ano, po mé úžasné definici Ideálního hobby jsem se opět poškrábala na mozku a v závitech jsem našla další převratnou teorii. Týká se té zvláštní atmosféry vánočního stromečku a vůbec. Ale než se k tomu dopracuji, musím položit tu otázku, která mě k tomu všemu přivedla: Všimli jste si někdy toho zvláštního momentu, který nastane, když dítě na Štědrý večer spatří pod stromečkem dárek, úhledně zabalený v papíru a ovázaný mašlí? Nebo když konečně poštou dorazí dlouho očekávaný, dvakrát ztracený a nalezený a mezi tím ještě kompostovaný balíček? Nebo když si domu přinesete nový spotřebič, který jste si právě koupili ve městě? Už jste to zaregistrovali? To cosi, nehybně visící ve vzduchu? To očekávání překvapení, i když víte, co onen balíček obsahuje?

A teď z opačného konce. Všimli jste si někdy, kdy to něco zmizí? Chvíli hádejte. Pokud si myslíte, že "to" zmizí ve chvíli, která následuje hned po rozbalení a ujištění se o obsahu balíčku, hádali jste správně. Dalo by se říci, že nastane trapná chvíle ticha, přerušená až zvukem trhaného papíru, jak se dítě vrhá na další dárek, protože o tenhleten právě ztratilo zájem. Já vím, o Vánocích to funguje trochu jinak. Ale stejně. I když jste si domů přinesli nový elektronický přístroj, dejme tomu třeba notebook, největší nadšení panuje právě ve chvíli, kdy otevíráte krabici a zbavuje výše zmíněný přístroj ochranných obalů. Jakmile ho vysvobodíte, prohlédnete si ho a zjistíte, že to není nic nadpřirozeného. Vsadím se, že se, tak nějak nevědomky, dokonce ušklíbnete. (pozn. autorky: já to udělala, mé druhé já mi to prozradilo.)

A právě v tom spočívá moje teorie. Dárek (balíček) je zajímavý a je středem pozornosti jen potud, dokud je zabalený, převázaný mašlí (špagátem) a zalepený izolepou. Po otevření zájem okamžitě opadá, než se k obsahu zase vrátíte. Notebook musí alespoň chvíli ležet nepovšimnut na stole, než se k němu vrhnete a začnete do něj instalovat všechny nezbytné programy (Většinou pod záminkou naléhavé potřeby navštívit onu místnost, což ale teorii jen podporuje.). Kávovar se musí napřed postavit na dobře viditelné místo, právě vybalený dárek leží zapomenut dokud se nesní alespoň kus cukroví. Teprve pak je člověk připraven, věnovat se onomu předmětu.

Já vím, na "teorii kurvítka" to nemá. Nicméně stejně jako ona, je i tato moje teorie podpořena řadou pozorování, měření a sondování. Že je někde na světě někdo, kdo se jí vyniká? Jistě, že je! Výjimka potvrzuje pravidlo. To je vše.