středa 10. listopadu 2010

Malá úvaha o kolektivech

Když jsem se v minulém příspěvku pokoušela urovnat si své vzpomínky na teambuilding, nešlo se vyhnout krátké úvaze o kolektivu, který se tam vytvořil. Dušezpytec by nejspíše podotkl, že to byl kolektiv umělý, ze kterého se začaly vytvářet kolektivy přirozené. Zkrátka, sešla se banda lidí, kteří se neznali a de facto nemohli ovlivnit, kdo v ní bude a kdo ne. A protože jsme si tak nějak padli do oka, začali jsme se mezi sebou bavit, s jedněmi více, s jinými méně, s někým vůbec, a to už jsme ovlivnit mohli. Mám na kolektivy vyhraněný názor, zřejmě proto, že jsem hodně dlouho nebyla právoplatným členem žádného kolektivu, snad kromě mojí rodiny. Navykla jsem si tedy sledovat skupiny lidí, tak říkajíc, zvenčí, pozorovat, kdo intrikuje s kým proti komu, které dvě slečny by si nejraději vyškrábaly oči, i když spolu mluví jako nejlepší kamarádky a mezi kterou dvojicí "to jiskří". Tenhle přístup mi vydržel, i když se mi povedlo se do kolektivu začlenit…


Jak už jsem podotkla, sešla se skupina lidí, celkem početná. Pominu-li těch pár členů našeho lokálního centra, neznala jsem tam vlastně nikoho. V kolektivu 20 lidí se cítím dosti nepříjemně, proto byl mojí první reakcí na asi 50 členné stádo zoufalý pokus o útěk. Na štěstí neúspěšný, u dveří jsem byla chycena a odvlečena zpět do společenské místnosti. Začátek byl přesto pro mě krušný. Hlavními tématy rozhovorů byly integrály, derivace, permutace, programovací jazyky, konstrukce silnic…vyberte si dle libosti, prostě jsem tam se svým jazykovým zaměřením byla jako ryba na suchu. Jen občas padl dotaz na jméno a odkud jsem. A pak zase trapná pomlka. A opět nastala ta situace, kdy se jakási část mého já rozhodla odpoutat se od mého zbytku, trochu se projít kolem a zhodnotit osazenstvo. Z čehož vyplynulo několik málo poznatků, samozřejmě subjektivních:
  1. Všichni studenti technicky zaměřených oborů žijí v jakémsi pseudosvětě, posunutém mimo běžnou realitu a zároveň podle studentů technických oborů žijí všichni ostatní v jakémsi pseudosvětě, posunutém mimo běžnou realitu.
  2. Členy IAESTE jsou převážně studenti technických oborů, já a několik málo dalších tvoříme výjimku, která potvrzuje pravidlo.
  3. Být členem IAESTE vyžaduje udržovat styk s realitou, běžnou i neběžnou.
  4. Závěr č. 1: Pokud je někdo studentem technického oboru a zároveň členem IAESTE, lze si s ním za podmínek uměle navozených jídlem, alkoholem a endorfiny i normálně pokecat.
  5. Tito lidé mají alespoň trochu potuchy, že existují i netechnické stránky života.
  6. O humanistech si myslí svoje, ale jsou schopní a ochotní je akceptovat.
  7. Jsou schopní sebekritiky.
  8. Závěr č. 2: Když je neurazíte, je s nima sranda. Komentář: neurážejte je, ať už chtěně, či nechtěně!
  9. Studentek technických oborů je jako šafránu.
  10. Studenti technických oborů rádi holky.
  11. V IAESTE je holek relativně dost.
  12. Závěr č. 3: iaesťáci jsou hraví a společenští. Při seznamovacích (a i jiných) hrách se těsnému fyzickému kontaktu nevyhnete, naopak za něj máte leckdy plus body. Komentář: Koukej sundat tu ruku dolu z mýho pozadí, nebo Ti jí utrhnu a narvu do zadku!!! ^_^

A zase se dostávám do situace, kdy nedokážu nezasvěcenci racionálně vysvětlit, proč jsem nakonec tohle stádo začala mít ráda. Asi že jsou divní, ale milí. Vzdávám se naděje, že je kdy plně pochopím. Za nic bych je ale neměnila.

Shodou okolností se jen pár dní po teambuildingu dostávám do kolektivu jiného. Jdu mezi ně s obavami, že se budou chtít seznamovat a objímat, a to, pokud možno, všichni najednou, to už by mi nikdo v útěku nezabránil. Od kamaráda se mi dostává ujištění, že to nehrozí. Bohu díky, měl pravdu. Zažívám úplně jiný typ kolektivu: seznamování probíhá pomalu a spontánně. Každý si jde tak říkajíc po svém, ale to neznamená, že by na ostatní dlabal, ba právě na opak, když má někdo problém, vždy se najde někdo jiný, kdo ochotně pomůže. Smějí se, žertují mezi sebou, mají svůj slang, svoje vtípky, kterým zatím nerozumím. Fyzický kontakt je nutný, ale nepřehání se. Zase na okraji kolektivu sleduji, jak sebou navzájem s láskou hází o zem, až to křupe.yzický kontakt je nutný, ale nepřehání se. Zase na okraji kolektivu sleduji, jak sebou navzájem s láskou hází o zem, až to křupe. Setkání s těmito lidmi nelituji. Snad někdy najdu odvahu a rozepíši se o nich, stálo by to za to, ukázali mi nový svět a za tu krátkou chvíli, co se s nimi vídám, mě hodně naučili. Tak snad zatím zmíním jen to, že bude ještě dlouho trvat, než je a jejich pohled na svět pochopím. Ač úplní cizinci, cítím k nim jakousi sympatii. A za nic bych je neměnila.

3 komentáře:

  1. Proč sis někoho oblíbila, to je podle mě jev tak trochu nevysvětlitelný, stejně jako narazíš na lidi, kteří tě kdo ví proč strašně rozčilují.
    Každopádně být v kolektivu není špatné. Taky jsem tak trochu misantrop a samotář, ale parta dobrých lidí není podle mě nikdy od věci.
    Tak přeju další krásné zážitky.

    OdpovědětVymazat
  2. Začínám docházet ke stejnému závěru - že parta dobrých lidí, kteří mě mezi sebe přijali, je k nezaplacení. Bohužel se s tímto zjištěním začíná i dostavovat obava, možná i strach, že se něco pokazí a já už mezi ně mikdy nebudu patřit.
    Děkuji za přání.

    OdpovědětVymazat
  3. Já mohu nabídnou pár rad pro kooperaci s technickým typem. Sám jsem napůl a především můj spolubydlící je FAVák. :D

    OdpovědětVymazat

Ke každému komentu si nyní můžete napsat ještě jeden zdarma!!!