pátek 21. října 2011

Jak jsem se začala učit japonštinu

Ti z Vás, kteří už mě nějakou dobu znají, vědí, že si už hodně dlouho pohrávám s myšlenkou učit se japonštinu. Občas se snažím učit hiraganu, občas nějaká ta slovíčka či fráze a občas dokonce i kanji. Všechno tohle "občas" se dělo více méně nárazově. S pocitem, že se jedná jen o přechodné nadšení, nepociťovala jsem nutnost do učení tohoto jazyka investovat víc, než tabulku hiragany a katakany, staženou odkudsi z internetu. Až do nedávna...

Když jsem zjistila, že tohle "přechodné nadšení" trvá již tři roky, začala jsem se poohlížet po nějakých těch materiálech pro samouky. Internet jich je plný, jen hledat. Po čase jsem zjistila, že bez nějakého pevného řádu to nepůjde. Sama od sebe se prostě nedokopu, abych pravidelně seděla třeba jen hodinu týdně a sama si lámala hlavu taji a úskalími tohoto jazyka. Proto jsem se čase začala poohlížet po nějakém kurzu. Štěstí se na mě usmálo a kurz jsem našla. Dokonce velice výhodný, část kurzovného mi zaplatil zaměstnavatel.

A tak se teď učím všechny ty klikiháky a jazykolamy, až mi jde pára od uší a před očima se mi dělají mžitky. Je to těžké, ale to je v začátcích všechno. Chci hlavně získat základy, abych na nich když tak mohla sama dál stavět. Pochybuji, že se otevře pokračující kurz a ještě více pochybuji, že bych na něj měla čas. 

Náš učitel je další věc, ohledně které mám pochyby. Zdá se, že japonštinu umí. Zároveň mi ale připadá, že je to nesmírně nadutý člověk, který se rád chvástá tím, že on umí víc, než ostatní. Navíc, ač zdůrazňuje potřebu znalosti psaného slova, psaní se v hodinách vůbec nevěnujeme. On sám na tabuli píše klikiháky nepodobné těm, které máme v materiálech a neustále se omlouvá, že už je tak vypsaný, že to krasopisně ani neumí. Moje zlomyslné já si tedy klade otázku, zda to někdy vůbec uměl.

Další věc, která mě poněkud trápí, je jeho výslovnost. Japonsky sice neumím, ale s japonštinou už jsem do kontaktu přišla. Jendak z anime a jednak ze seminářů aikida, kde mohu japonštinu slyšet přímo od rodilých mluvčích. A ti prostě vyslovují jinak než on.

Bohužel mi tyhle obavy potvrdil i můj sensei na aikido, čímž u mě poněkud klesla motivace k tomuto učiteli docházet. Ale japonštiny se vzdát nechci. Závěr z toho můžu vyvodit asi takový: Na japonštinu budu dále docházet, dál budu dělat všechny úkoly a pilně se snažit. Všechno ale budu muset konzultovat s knihami a materiály, které jsou na štěstí dostupné v knihovně, a se senseiem z aikida, který je ochotný mi s tím pomoci. Bohužel mám totiž to štěstí, že jsem na japonštinu vyfásla chlapa, který když mluví japonsky, tak mu ani rodilí mluvčí nerozumí.

3 komentáře:

  1. Když jsem se já před skoro rokem pustil do Čínštiny, tak jsme probírali jeden semestr POUZE výslovnost a hlavně psaní znaků. Resp. nejprve psaní znaků (pravidla, správné tahy, výplně..) a poté k tomu přišla správná výslovnost. A až někdy v dálce bylo učení slovíček, slovních spojení atd.. A bylo to příjemné ;)

    OdpovědětVymazat
  2. (ještě upozorním na -možná- chybu na Tvém webu) Když přidám komentář, musím zadat Captcha kód. V pořádku. ALE Tvůj motiv blogu na to asi není přizpůsoben. Kód se mi zobrazí, ale formulář pro jeho zadání už nikoli, musím se k němu nesnadno dostávat (a většina návštěvníků se tam ani nedostane - a tudíž nepošlou ani komentář).. Doporučuji tedy pohrát si buď s HTML, nebo (lehčí varianta), zakázat ověřování Captcha kódem v nastavení bloggeru..

    OdpovědětVymazat
  3. No...s japonštinou je to na štěstí o malinko lehčí, výslovnost je tam hodně podobná češtině. A ano, jak říkáš, je to příjemné. Namáhavé, ale příjemné.

    Díky za připomínku ohledně captchy. Zapnula jsem ji kvůli spamu na viagru, co se mi tu nějak rozmohl. Zkusím ji cvičně vypnout a když se spam neobjeví, jenom dobře. Když jo, pohraju si s html.

    OdpovědětVymazat

Ke každému komentu si nyní můžete napsat ještě jeden zdarma!!!