Studium mě nijak nepoznamenalo...nebo...že by?

To, že někdo zůstal studiem nepoznamenaný, nebo že po něm znalosti stekly jako po kachním peří, slýchávám kolem sebe skoro denně. Mnoho studentů tak hodnotí své spolužáky, a to ne zrovna s laskavým úsměvem na rtech. Spousta z nich pak sama o sobě říká, že nerozumí poznámkám druhých, že se změnili, vždyť jsou přeci stále stejní a to, že mají za sebou několik semestrů vysokoškolského studia je nijak nepoznamenalo. Maximálně připustí, že se jim rozšířily obzory. Vážně se nezměnili? Zajímavá otázka. Abych to zjistila, vzala jsem pod drobnohled osobu, se kterou se vídám denně, totiž sebe.

A výsledek? Ano, změnila jsem se. Tady je pár důkazů, vzatých z mé vlastní mluvy. A věřte mi, že jsem takhle dřív nemluvila:

• Už nečtu knížky, ani články, už je studuji.
• Nechodím už na hodiny, ale na přednášky, cvičení a semináře.
• Už nemluvím, už se jen a pouze vyjadřuji.
• A když už se vyjadřuji, tak nemám vlastní názor, ale zastávám/zaujímám určité stanovisko, popř. se přikláním k určitému diskursu.
• Nekomentuji, že někdo řekl to a to, ale vyjadřuji se k výroku takovému a makovému toho a onoho člověka.
• Seminárky už nepíšu tak, jak se mi to v hlavě urovná, ale dělám si osnovu. 

Zajisté bych našla ještě další příklady toho, jak na mě moje studia zanechala stopu. Myslím ale, že těchto šest bodů je dostatečný důkaz. ;-)