Není Indie jako Indie

Můj kamarád vyjel na léto na praxi do Indie. Jestli Vás zajímá, jak se tam má a co tam zažívá, navštivte jeho Blog. Já nikdy neměla odvahu na to, odjet na tak dlouho a tak daleko pryč, a tak trávím své poslední prázdniny doma a odpočívám. Po uplynulém akademickém roce to potřebuji jako prase drbání. Nicméně i tak jsem neodolala kouzlu Indie a tak si v létě užívám alespoň jejich dobré jídlo. A jelikož jsem měla trochu chuť experimentovat, zrodil se kdesi vzadu v mé lebeční dutině nápad navštívit několik indických restaurací a porovnat je. A i když mi všude chutnalo, ukázalo se, že opravdu není Indie jako Indie.

Nakonec se mi povedlo navštívit tři restaurace - dvě v Plzni a jednu v Táboře. Ve všech restauracích jsem si objednala to samé jídlo, totiž Chicken korma - tedy kousky kuřecího masa v jemné omáčce vonící po koriandru a zázvoru - s tradičním chlebem naan. Je to "moje první indické jídlo" a trochu srdeční záležitost, protože mi prostě chutná, a to moc. Tak to vezmu hezky popřadě, hezky podle pořadí, v jakém jsem navštívila jednotlivé restaurace, a něco k tomu napíšu. A jelikož roli hraje i prostředí, přidám i něco málo dojmů nejen z jídla jako takového, ale i z oněch třech restaurací. Jelikož se ceny v jednotlivých restauracích lišily řádově o koruny, nebudu je zde porovnávat.

Indicko-nepálská restaurace Everest

Adresa: Lochotínská 11, Plzeň
Web:http://www.indickaplzen.cz/

Dojem z restaurace: Restaurace se nachází v suterénu (já bych to tedy spíš nazvala sklepem) starého ale hezky opraveného domu u řeky Mže, což je ale úplně jedno, protože z restaurace ji neuvidíte a asi je to i dobře, protože Mže docela smrdí. Je docela maličká a vyvedená v jakémsi rurálním stylu, který bych klidně tipovala na nějakou staročeskou hospůdku nebo i na pokus o country-saloon, kdyby ovšem nebyla vyzdobená textilními obrazy s motivy indických krajinek a indického božstva. V restauraci panuje šero. Z mého pohledu dva velké mínusy. Nemám ráda sklepy a nemám ráda šero, kde skoro nevidím, co si strkám do pusy. Tím ale mínusy končí. Restaurace už z dálky voní směsí indického koření a i člověku, který nikdy nic indického nejedl, se při "nasávání" té vůně začnou v ústech tvořit sliny. Vím to z vlastní zkušenosti, protože tohle byla úplně první indická restaurace, ve které jsem kdy byla. Přítel mě tam kdysi zavlekl, tak trochu proti mé vůli, a jídlo mě hodně překvapilo. Natolik, že jsem ho začala mít ráda (přítele i jídlo ;-) ). Obsluha nemluví úplně nejlépe česky, ale není problém se domluvit a na jídlo se dlouho nečeká. A pokud se přeci nudíte, můžete si dobu zkrátit prohlížením výjevů indických božstev a přemýšlet, jestli to je opravdu Ráma a jeho žena Síta, a proč je vlastně Ganéša růžový.

Dojem z jídla: Jídlo mi přinesli v na první pohled malém kovovém ohřívači s čajovou svíčkou, takže mi nemohlo vychladnout, i když jsem jedla pomalu. Porce byla i přes první dojem veliká a měla jsem problémy svou porci sníst. Bohatá a lehce nasládlá chuť jídla, postupně se měnící, jak jídlo vychládá a jak jej jíte, mne nejprve hodně překvapila a přemýšlela jsem, jestli to vůbec dokážu sníst, ale nakonec jsem se hodně olizovala a dala si hodně záležet, abych chlebem vytřela všechny kapky husté smetanové omáčky. Chléb byl upečený tak akorát, krásně křupavý a voňavý. Moje první indické jídlo se stalo zážitkem, na který budu dlouho vzpomínat.

Restaurace Tandoor Tábor
Adresa: Žižkovo náměstí 8, Tábor
Web: http://www.tabor.indicka.cz/ 

Dojem z restaurace: Opět starý a hezky opravený dům (shodou okolností taktéž se žlutou fasádou), opět prostor bez oken. Sice ne ve sklepě, ale opět v šeru. Výzdoba je také hodně podobná - výjevy indických božstev, fotografie Indických památek, svítilničky ve tvaru sloníků. Soukromí u jednotlivých stolů vytváří vyžezávané paravány z tropického dřeva. Restaurace se navenek tváří nenápadně a kdybyste si nepřečetli její název, ani byste nezjistili, že v Táboře něco takového je. Stejně jako ta Plzeňská se z ní ale line nádherná kořeněná vůně, kterou vítr roznáší po celém náměstí a je to pohádka v porovnání s průmyslovým pachem smažených jídel z okolních restaurací. Obsluha je indická, ale umí velmi dobře česky, byť trochu s přízvukem. Na jídlo jsme dlouho nečekali, přinesli jej asi za 10 minut, ani ne. Dojem trochu kazil jen trochu flekatý barevný běhoun na stole. Bílý ubrus pod ním byl ale sněhobíle čistý, tak si myslím, že se nejednalo o čerstvě vyrobené fleky, ale o nějakou starší záležitost, která prostě nešla vyprat.

Dojem z jídla: Jído mi opět naservírovali v kovovém ohřívači s čajovou svíčkou, i když v hicech letošního léta to bylo trochu zbytečné. Sluníčko pralo tak silně, že i ve starém kamenném domě bylo vedro k uzoufání a jídlo nechtělo chladnout ani na talíři. Konzistenci, barvu, vůni i chuť jídla už jsem znala velmi dobře, tak mě jen malinko překvapila "sladká ozdoba" navrchu, sestávajcící z dvou rozinek a kousku velmi sladkého kandovaného ovoce. Chléb byl na můj vkus trochu moc opečený, na některých místech až spálený, ale stále velmi dobrý. Pokud někdy budete mít cestu do Tábora, tuto restauraci mohu jednoznačně doporučit. Štěstí, že se z restaurace šlo z kopce, protože jsem se prostě odvalila se spokojeně plným břichem.

Gateway of India Plzeň
Adresa: Dominikánská 3, Plzeň
Web: http://www.gateway-of-india.eu/

Dojem z restaurace: Opět starý, tentokrát ale nenápadný šedivý dům a pro změnu veliký, doslova rozlehlý prostor restaurace v prvním patře s vysokými stropy a velkými okny. Výzdoba opět v indickém stylu, tentokrát ale v podobě krásných maleb na zdech a obrazů žen v sárí s pronikavým pohledem a bindi na čele. Restaurace je vkusně zařízená a působí skoro až luxusně. Chvíli jsem měla pocit, že mé obnošené jeansy a lehká kostkovaná halenka nejsou vhodé oblečení, že by to chtělo minimálně koktejlky. Ostatní hosté ale nebyli oblečeni jinak, a tak jsem to neřešila. Je až zarážející, že se zde slušně nadlábnete poledním menu za 90. korun a že zde provozují odpolední bufet "sněz co můžeš", bez koruny za stovku. Velký prostor je opticky rozdělen do tří sektorů, pomocí stupínků a skleněných výplní, takže člověk nemá pocit, že se ocitl v nádražní hale. Tahle restaurace ale z nějakého důvodu nevoní tak intenzivně, jako předchozí dvě, dokud do ní nevkročíte a i pak působí tak nějak sterilně.

Dojem z jídla: Jídlo mi tentokrát nenaservírovali v kovovém ohřívači, ale na velkém nerezovém talíři. Nutno podotknout, že jsem si ale objednala z poledního menu. Možná i proto nebylo jídlo horké, až by se z něj kouřilo, ale poněkud odstáté - prostě netradiční hotovka. Co mě ale zarazilo, byla konzistence jídla. Omáčka byla po zkušenostech z předchozích restaurací řídká. Očekávala jsem "řídkou kaši" a dostala jsem něco konzistence svíčkové. Jako další mě zarazily kousky cibule nebo nějaké obdobné zeleniny - drobné, ale přesto tam byly. Z přechozích dvou restaurací jsem nečekala, že tam něco takového bude. Chuť jídla mi byla dobře známá a přesto jsem byla zklamaná, něco tomu chybělo. Nebyly tam všechny ty vůně a odstíny chutí, které by tam být měly. Spíš, než abych jedla indické jídlo, jsem jedla zvláštně ochucenou svíčkovou se zázvorem navrchu. Chléb byl opečený tak akorát, ale vyloženě mastný - asi potřený olejem, a přišlo mi, že ho bylo míň, než dávali v předchozích dvou restauracích. Kdyby toto byla moje první indická restaurace, byla bych nadšená, takto ale mohu jen říct, že znám lepší.

A závěr? Není všechno zlato, co se třpytí a luxusní vzhled restaurace může tajit jen průměrné jídlo. I když nemám ráda sklepy a prostory bez oken, radši si zajdu do "suterénu" na vynikající jídlo, než do prvního patra na (pod)průměrný dlabanec...