Jeden příběh, ne až tak Vánoční...

Ať už je známe jako tři krále, nebo tři mudrce, legenda o nich a jak se vypravili poklonit Ježíškovi k jesličkám, jdouce za hvězdou, je známá všude po světě. Zpívají o ní dokonce i Boney M, a kdo mi nevěří, nechť si to vygooglí. Věděli jste ale, že tito mudrcové (nebo králové, jak chcete), byli původně čtyři? Ne? Já také ne. O čtvrtém mudrcovi oficiální prameny mlčí. Možná to je proto, že kdyby byli králové čtyři, narušila by se magie čísla tři, která vlastně prochází celým novým zákonem a která je vlastní každé pohádce. Možná je to proto, že jeho příběh nemá s příběhem Kašpara, Melichara a Baltazara vlastně nic společného. A možná, že čtvrtý král - Artaban - původně ani nebyl a příběh o něm je jen výsledkem lidové tvořivosti...

Ať tak či tak, příběh o Artabanovi je dnes znám po celém světě. Araban má dokonce svoji hvězdu. Nezáří na nebi, ale ve Washingtonu D. C., v Přírodovědném muzeu. Jedná se o 316-ti karátový safír, původem nejspíš ze Srí Lanky. Na rozdíl od jiných safírů není čirý, ale mléčně modrý a navrchu má bílou hvězdu. Artaban se také jmenoval pes ve filmu Fantomas kontra Scotland Yard. V současnosti se tak také jmenuje několik hotelů. Ten nejbližší najdete na Vysočině.

Příběh o Artabanovi byl i mně dlouho neznámý. Narazila jsem na něj v podání Brněnského biskupa Mons. Vojtěcha Cikrleho a doslova mi vyrazil dech a zanechal ve mne hlubokou stopu, i když nejsem věřící (vzhledem k tomu, že jsem prošla rukama výbornému doktoru teologie prof. Otakaru Fundovi, ani být nemůžu).

Nemám ve zvyku na svém blogu zveřejňovat cizí články, ale zde udělám výjimku. Přeji příjemné počtení a pokud chcete, tak i rozjímání nad příběhem, veselé Vánoce, bohatou nadílku a splnění všech snů. Na viděnou v novém roce.

Otázky na Václava Moravce

Je to asi tři týdny, co jsme se v rámci výuky zúčastnili diskuze s Václavem Moravcem a Janem Vitáskem. Toho prvního zřejmě představovat nemusím, o Otázkách Václava Moravce jistě každý slyšel. Ten druhý je vydavatel portálu EurActiv.cz a původně tam místo něj měl být někdo úplně jiný. Pana Moravce osobně nemusím. Bylo jasné, že i když byli do debaty pozváni dva hosté, prim bude hrát právě on, a tak jsem šla na debatu s rozporuplnými pocity. Buďme upřímní, kdyby to nebylo povinné v rámci výuky, radši bych na tuto debatu ani nešla. Byla jsem ale příjemně překvapená.

Dva (možná tři) adventní příběhy...

...které by se možná nestaly, kdyby nedošlo k souhře náhod, a které se skutečně staly v rychlém sledupo sobě následujících třech dní (předevčírem, včera, dnes a doufám, že už se nic dalšího nestane zítra). A staly se do puntíku tak, jak to popisuji. Aneb děti v hlavní roli aneb it was the time before Christmas...a já vážně nejsem anděl...

Podzimní paběrky

Sedím ve vietnamském bistru a srkám Phó. Snažím se ulovit nudle ze dna sněhobílé misky, které plochou lžičkou ne a ne nabrat. Poslouchám obsluhu, jak si povídá svojí mňoukavou mateřštinou a říkám si, jestli není na čase se začít učit tu zvláštní řeč a její nosovky a klouzavý přízvuk. 

Venku začíná pravý a nefalšovaný předvánoční shon. Brzo budou na každém rohu hrát koledy a všichni se budeme tvářit šťastně a říkat si, jak se na to všechno těšíme a co všechno musíme - naklidit, napéct, nakoupit, najít. Shánění dárků mi letos přijde jako nemožný úkol. Nevím komu co, nevím kde, nevím kdy. Nevím co pro sebe. Kdyby se Vánoce chtěly o měsíc zpozdit, nevadilo by mi to.

Volání do firem se zdá být hračka, ale dokáže klidně zabrat i dvě hodiny denně. Chtěla bych mít alespoň ty dvě hodiny denně placené, bylo by to celkem slušné kapesné a já bych alespoň neměla výčitky svědomí, že nedělám věci do školy.  Když voláte v 8, je to brzo, personalista ještě není v práci. V 9 se to nehodí, mají poradu a budou se radit až do 10, možná dýl, mají toho hodně. V 10:30 zrovna odešli na oběd. Ve 13:00 ještě nejsou v kanceláři. Ve 13:30  zrovna odběhli a ve 14:30, když konečně dostanu personalistu na telefon, se jsem požádána, zda bych mohla zavolat zítra. Chtěla bych mít takový job...

Další semík bez hakamy...abych se v ní mohla ukázat "Strejčkovi", budu si muset ještě počkat...ale trpělivost růže přináší a já jí mám dost...

Správce sítě se rozhodl, že jakožto vysokoškoláci můžeme fungvoat bez internetu, a tak připojení něraboltajet...tak jsme si pořídili vlastní internet.