neděle 31. května 2015

Nesnáším loučení

Nesnáším, asi pro to, že se loučit neumím. Dřív jsem neměla s kým se loučit. Když vás nikdo nevítá, a nejste nikde přijatí, také se s vámi z pravidla nikdo neloučí. Já dlouhou část svého života nikde vítaná nebyla, a tak mi odpadly starosti s loučením. Odpadly emoce, trapné ticho, mokré ruce, které je potřeba si podat a smutek, nedej bože, vzpomínky. Nikdo vám nebude chybět a vy také nechybíte nikomu. Svým způsobem je být outsiderem vlastně svoboda.
Jenomže jak postupně ubíhal čas, lidé kolem mě se postupně úplně vyměnili. Jen rodina zůstala, a i tam se mnohé změnilo. A najednou, i když se stále držíte stranou - částečně spíše ze setrvačnosti, a částečně pro to, že neumíte nebýt na okraji dní - zjistíte, že máte lidi, na kterých vám záleží, se kterými je vám dobře a se kterými si rozumíte. A i ti najednou musí odejít z vašeho života, protože co jste si měli předat, už jste si předali, a je načase, aby šli dál. Aby oni uvolnili místo dalším lidem, kteří mají do vašeho života přijít, a aby vy jste uvolnili místo pro lidi, kteří mají přijít do toho jejich.

A tak se loučíte. Přijdete na rozlučku, a najednou zažíváte ty chvíle štěstí, že jste měli možnost danou osobu poznat. Ty chvíle radosti, kdy se zkrátka jen těšíte z toho, že jste s ní nebo s ním, a že je vám dobře. Ty chvíle rozjímání, když si vzpomenete, co jste spolu prožili. Není toho moc, ale stačilo na to, abyste si mezi sebou vytvořili něco jako pouto. A Pak ta trapná chvíle, kterou jste viděli mockrát, ale teď ji prožíváte poprvé. Ne formální rozloučení s formálními známými, ale absolutně osobní rozloučení. Chvíle ticha, pohled z očí do očí, a podání mokrých rukou. Pocity smutku, zamáčknutí slzy a poděkování za to, co jsme spolu prožily. Rozloučení se, obejmutí se a popřání si jen toho nejlepšího do budoucnosti. 

Nesnáším loučení, protože při něm lituji. Lituji, že jsem si lidi, se kterými se loučím, držela, jen tak ze zvyku, dál od těla, a že jsem toho s nimi neprožila víc. Lituji, protože od teď už jsou jen vzpomínky.

Tak prosím, až se někdy budeme loučit, neprotahujte to. Má outsiderovská povaha by to neunesla…a outsideři přeci nebrečí…

Žádné komentáře:

Okomentovat

Ke každému komentu si nyní můžete napsat ještě jeden zdarma!!!