Dny Japonské kultury, tentokrát ve znamení bubnování

Dny Japonské kultury v Plzni se již tradičně odehrály v prostorách Zoologické a botanické zahrady v Plzni. S přítelem jsme tuto akci navštívili poprvé přede dvěma lety. Tehdy celý den brutálně propršel, účast návštěvníků byla mizivá, a my strávili celý den střídavě postáváním na dešti (to když přišla řada na pro nás zajímavou část programu) a přešlapováním v tropickém pavilonu, nejlépe u varanů nebo u želv (to když už jsme byli totálně promočení a prochlazení na kost a potřebovali jsme se usušit, odpařit a zahřát). I když jsme tehdy návštěvu akce oba odstonali, byli jsme jí oba tak nadšení, že jsme se rozhodli, že akci navštívíme i v dalších letech, bude-li to možné.

Hned dalšímu ročníku počasí přálo a my jsme litovali, že v plzeňské zoo není arktický pavilon, kde bychom se mohli ochladit. Počasí se vydařilo i letos, a tak jsme si mohli celou akci hezky vychutnat.

Průběh akce pro nás byl ovšem trochu zklamání
To, že byl program z absolutní většiny stejný, jako v minulých letech, nám nevadilo. Naopak, vlastně nás tam lákala mimo jiné i možnost podívat se na to, co jsme v minulých letech nestihli. Co nás ale zarazilo, byla absolutně odlišná atmosféra, ve které se první den akce odehrál. Účinkující, které známe z minulých ročníků jako kultivovaně vystupující a usměvavé lidi, vždy ochotné pohovořit na dané téma, jsme letos zastihli v podmračené náladě a neochotné k hovoru. Dosti se pohoršily i ochutnávky suši a dalších japonských jídel. Suši chutnalo jaksi podivně a veškerá snaha jídlo servírovat trochu kultivovaně, zmizela. Tam, kde se loni žáci střední školy snažili jídlo servírovat úhledně urovnané, jsme letos nalezli chaotickou hromadu kusovek. U některých tácků jsme dlouho přemýšleli, jestli si z nich opravdu nabereme jídlo.

Bubeníci to zachránili
Naše znechucení programem doslova zažehnala bubenická skupina Wadaiko Josa Josa svými ukázkami hry na japonské bubny taiko a wokrkshopem, který se odehrál v Japonské zahradě. Na workshopu jsme se seznámili nejen s významem těchto bubnů, ale i se způsobem, jakým se na ně hraje. Dobrovolníci si navíc sami mohli hru na bubny vyzkoušet, ať už při nácviku jednoduché melodie pod dozorem a s pomocí členů skupiny, nebo při nezávazném "jammování", kterého využily hlavně malé děti. 

I když jsme se nakonec s přítelem shodli, že jsme si den užili (i díky tomu, že jsme narazili na spoustu našich známých), docela vážně přemšýlím nad tím, zda budu chtít tuto akci navštívit i příští rok, nebo zda tuto akci napřesrok vynechám...