Vedete si svoji "online knihovničku"? (aneb Porovnání online databází knih, které jsem měla tu čest vyzkoušet, 1. část)

Ještě tak zhruba ve svých 17 letech jsem si myslela, že mít v oblibě četbu knih bude něco jako diagnóza nebo postižení. Jedno, jestli šlo o beletrii nebo literaturu faktu. Pozitivní vztah ke knihám mě v očích mého okolí zařadil do škatulky podivínů. Takových, se kterými nikdo nechce nic mít, a kteří jsou odsouzeni k tomu, strávit život nepochopeni okolím, mezi zaprášenými policemi s knihami, s brýlemi na nose, a pořád sami. V tom lepším případě s kočkou. S příchodem na vysokou, a s tím, jak jsem začala víc používat internet, jsem zjistila, že zdaleka nejsem sama, kdo se dobrovolně rozhodl trávit podstatnou část svého volného času s nosem zabořeným do knih. Ba naopak, že takto postižených je nás víc. Vlastně, že je nás po světě rozeseta docela slušná řádka. A že na tom není nic divného, ba, dokonce, si mnoho lidí z knihomolství vytvořilo životní styl.

Těžko říct, zda je příčina v tom, že internet poskytuje určité zdání anonymity, a tak si spousta lidí, kteří se jinak moc neprojevují, odhodlá vyjádřit své názory. Každopádně, je to právě kyberprostor, kde se už pěknou řádku let docela úspěšně formují komunity knihomolů, lačnících po tom, sdílet své zážitky s knihami, a názory o nich, s obdobně smýšlejícími lidmi. Stačí jen se podívat, kolik blogů, vlogů a internetových stránek (rozličné kvality) je věnováno knihám. Konec konců, když budete hledat, najdete pár těch recenzí i zde.

Jsitě, ne každý má potřebu se až do detailu rozepisovat, ovšem jakási potřeba vést si přehledy, statistiky a seznamy přečteného, či ještě nepřečteného, je vlastní ještě mnohem více lidem, než nutkání sdílet své knižní zážitky. A pokud máte navíc možnost své přehledy porovnat s dalšími obdobně postiženými, je to celé ještě lepší. A tak není divu, že za tímto účelem vznikají databáze knih. A dávno už to není trend jen v zahraničí. I já si vedu takovýto seznam, a protože jsem nezůstala jen u jedné databáze, rozhodla jsem se svoje zkušenosti s knižními databázemi shrnout v tomto a v následujícím článku...nebo dvou...

Shelfari - Aneb jak to u mě všechno začalo
Databáze Shelfari vznikla někdy v roce 2006, a byla to první online databáze (i když zdaleka ne jediná), na kterou jsem narazila, ještě jako středoškolačka, vlastně chvíli po jejím založení.

Uživatelé si mohli vytvářet seznamy, tagovat a hodnotit knihy, a řadit je do graficky velmi hezky vyvedených "poliček". Možnost přidávání knih byla přístupná všem uživatelům, stejně tak, jako jejich editace či slučování, i když úpravy musely nejdřív projít schvalovacím kolečkem adminů nebo editorů. Ale i tak to šlo hodně rychle. Samozřejmostí byla i vlastní profilová stránka s možností o sobě něco napsat, přátelení se s ostatními uživateli, a jejich sledování. Na "zdi" bylo možné uživatelům zanechat vzkaz.

Jednalo se o nezávislý projekt, který založila banda nadšenců, a který žil z reklam a z dobrovolných příspěvků. To nadšení bylo cítit z celého projektu, od registrační stránky, přes vyhledávání, až po profily uživatelů. Ze začátku se stránka vzhledově velmi nápadně podobala Facebooku, tento nedostatek ale tvůrci brzy odstranili, a převlékli databázi do slušivého, tématického kabátku. Příjemně vyvedený a propracovaný, ale nikoliv přeplácaný vzhled neubíral na funkčnosti. Za úplně nejvymazlenější vychytávku stránek, kterou jsem zatím nikde jinde nenalezla, považuji možnost přizpůsobit si vzhled vlastní knihovničky k obrazu svému. Kolik chcete vidět polic? A kolik má být na každé polici knížek? A líbí se vám spíš mahagonový vzhled, nebo byste radši ultra-moderní, nerezový design polic? I to jste si mohli vybrat.

Projekt byl založený nejen na práci svých tvůrců, ale i na aktivitě ostatních. A tak, když byl váš profil vyhodnocen jako dost aktivní, byla vám nabídnuta spolupráce v podobě povýšení z běžného uživatele na editora (na tento post se podařilo dosáhnout i mé maličkosti). Po čase přibyla i možnost stanovit si čtenářské cíle, dnes celkem běžná součást databází, tenkrát novinka.

Proč používám ten minulý čas? Protože, bohužel, Shelfari už není. Potkal ji stejný osud, který potkal i hromadu jiných, nezávislých projektů - byl pohlcen konkurencí. V roce 2007 Shelfari koupil Amazon, postupně jí seškrtal rozpočet, přestal ji vylepšovat, a v roce 2016 ji začlenil do svého vlastního knihomolského portálu Goodreads. Shelfari jako taková pak přestala existovat (tedy, Amazon z ní spíš vykuchal všechny ty dobré nápady, prohlásil je za své, a zbytek prostě pohodil kamsi na kyber-smetiště).

I když Shelfari existovala přes 10 let, připadá mi, že byla online jen poměrně krátce. Tuhle stránku jsem měla moc ráda. S každým přihlášením jsem měla pocit, že se vracím domů.

Shelfari - online "knihovnička", kde si uživatel mohl vybrat, jak jeho "polička" měla vypadat.

Pokračování příště...