Lehce pejorativní a velmi expresivní rýmovačka á la Bondy, složená mnou a mým drahým otcem během Dne otevřených dveří jedné nejmenované univerzity v Praze, když už jsme všechno slyšeli dvakrát a všechny místnosti jsme už prolezli, ale odejít jsme nemohli, protože posluchárna byla naprásknutá a my si "šikovně" sedli doprostřed řady a psali jsme to lihovkou rovnou na desku lavice…
Tak tu sedím v lavici,
Namáhám si palici.
Slyším spoustu plků,
Co jim lezou z krku.
Tlachaj´ dole ňáký kecy,
O mou hlavu nemaj´péči.
Neztichnou ni chviličku
To je tedy v hajzlíčku.
První sloku si vypůjčila moje sestra na svůj blog a myslela si, že na to nepřijdu, ale to mě nezná.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Ke každému komentu si nyní můžete napsat ještě jeden zdarma!!!