Proč nikdo nepřeje hadům?

Loni touhle dobou se internetovým světem prohnala vlna "šílenství", kterou bych nazvala krátce a jednoduše oslavami příchodu roku draka. Evropané si orientální svátek vyložili po svém, a tak se motiv draka nebo i čerstvě vylíhlého dráčátka objevoval i na klasických PF-kách a přáních nového roku. A protože jsou někteří z nás, obyvatel starého kontinentu, přeci jen trochu chápavější vůči tradicím dálného východu, našli si, že čínský nový rok se s tím naším novým rokem zas až tak nekreje, a posílali přání ještě do poloviny února. No proč ne. A teď mi řekněte...jsem opravdu tak naivní, když jsem čekala, že se obdobná mánie strhne i následující rok?

No dobře, chápu, že beznohá ještěrka má v porovnání se vznešeností draka asi tolik sex-appealu, jako...no...prostě jako beznohá ještěrka, a v porovnání s dračím majestátem působí jako chudý příbuzný. Ovšem něco "magického" na něm být musí, jinak by si ho Číňané do zvěrokruhu nedali. O tom, co vlastně orientálce na hadech přitahuje, najdete na internetu mnoho článků, a tak se o tom zde nebudu rozepisovat. Namátkou odkážu třeba na tento článek. Další informace už si jistě každý dohledá sám.

Chtěla bych se teď chvilinku zamyslet nad tím, proč se Evropané chovali jako utržení ze řetězu, když šlo o draka a nad hadem "ohrnují nos". Následující řádky jsou čistě mé názory, a nemohu tvrdit, že jsou vždy podložené fakty a tak, pokud s nimi někdo nesouhlasí, ať se klidně ozve. Diskuzi jsem nakloněná.

Položila jsem si otázku, co je vlastně tak "cool" na dracích. Odpověď je snadná. Ať si představíte draka evropského nebo asijského, vždycky se jedná o archetyp síly, vznešenosti a často i krásy. Dnešní fantasy literatura navíc také zapůsobila, a tak už draci nejsou krvelačné potvory, které žerou princezny a decimují stáda, ale vysoce inteligentní bytosti, schopné mluvit (někdy "jen" telepaticky), s vlastní kulturou a tak dále, a tak dál. Draků se nebojíme, draky obdivujeme. Chceme s nimi navazovat přátelství a jezdit na nich. Třeba já bych na něm jezdila do školy. Jediná vada na kráse je, že nejsou reální. A tak o nich každý sní a představuje si je v tom nejlepším světle.

A co hadi? Vypůjčím si teď promluvu Boha z krásné kreslené pohádky Stvoření věta: "Nohy nemá, to mi vadí. Ďáblí je to plémě hadí. Oči slabé, jazyk ve dví, rozum křivý, chladné ledví, pekel je to zplozenec." A máme hned stručnou charakteristiku toho, co vnímáme na hadech jako negativní. Z hlediska náboženství má had cejch ďábelské bytosti, která svedla Evu. Vzhledově jsou hadi "divní", nemají nohy, mají rozeklaný jazyk, jsou studenokrevní...a jsou to na první pohled nemilosrdní predátoři. Navíc, pominu-li polární oblasti, jsou hadi reálná hrozba, na rozdíl od velikých draků o to podlejší, že je nevidíme. Jsou schovaní v trávě a splývají s kamením, a tak představují jakousi částečně abstraktní hrozbu zranění, otravy a i smrti. Ohánějte se keltskými mýty, přednášejte o orientální mytologii, vykreslujte mystickou sílu hada jakožto symbolu obnovy. Klidně i zmiňte, že staří slované měli hada jak ochranné zvíře. Evropský člověk, vychovaný v křesťanstvím ovlivněné společnosti, se tomu bude bránit a toto pojetí odmítat. Had to má zkrátka sečtené.

To, že evropané lpí na evropských tradicích, nevidím jako vadu. Bible a kostely k našim tradicím a k naší historii patří stejně, jako sochy Buddhy a taoistické učení k tradicím a historii Číny. Snad je v dnešní době, kdy roste nátlak jiných náboženství (hlavně Islámu) na Evropu, lpění na Bibli i dobře. Toto by ale bylo jiné téma na jiný článek a na jinou polemiku, tak to zde nechám stranou. Co mě trochu mrzí a snad i štve, je evropský eklekticismus. Sám o sobě není eklekticismus nic špatného. V poslední době ovšem získává podobu, kdy si lidé z toho "cizího" vyberou jen to, co se jim líbí a co se jim momentálně hodí. Vezmou si jen to hezké a vytvoří poevropštělý paskvil bez duše a hloubky. A tak v prosinci posílají přáníčka ke šťasnému novému čínskému roku. A to méně atraktivní, jako hadi, zůstává zapomenuto, vynecháno, zahozeno. Kladu si tedy rétorickou otázku: jak velký humbuk se v našem evropském prostředí, jak jej známe teď, roztrhne, až budeme očekávat rok kozy?