Tohle je pohádka?

Už delší dobu mám trochu zmatek v tom, podle jakých kritérií se přiřazují filmy k jednotlivým žánrům. Není to zas až tak dávno, kdy jsem v tom měla jasno. Ve sci-fi byly vesmírné lodě, ve fantasy byli elfové, při hororech se člověk bál a tak dále, a tak dál. A pak jsem si jednou pustila film Brittanic, který byl v televizním programu zařazen jako "komedie, rodinný". Nakonec se z toho vyklubalo drama. Náhodná chyba, řeknete si, jenže ono je těchhle podivných "chybek v Matrixu" víc.

Všechny postřehy, které se mě hluboce dotkly, ale dosud jsem o nich nestihla napsat

Nějak zjišťuji, že události mají stále větší tendenci odehrávat se všechny najednou, ve zběsilém tempu a ještě dodržovat Murphyho zákony schválnosti (respektive zákon "Jakmile se může něco pos*at, pose*e se to v tu nejmíň vhodnou chvíli tím nejhorším možným způsobem." a zákon o namazaném krajíci chleba). V minulých měsících se v mém malém životě odehrála řada událostí, které stále ještě vstřebávám a doufám, že s tímto článkem je dovstřebám a budu je moci pustit z hlavy.

Kocourkov? Ne! ZČU!

Opět a znovu si opakuji, ať žije úřední moloch, nesmyslná nařízení a lidská blbost. Jako blázen, s půlkami křečovitě sevřenými, si odpírám sápnek a krásné květnové dny trávím zavřená u počítače, jen aby byla bakalářka v termínu. Pak pro mě nastává období čekání na posudky, kdy se nedá dělat nic, jen sedět na zadku a doufat...

Psáno životem aneb to hlavou nevymyslíš

Po docela dlouhé době, kdy jsem si na svém blogu vystačila se sedmi štítky do kterých se mi povedlo zařadit všechny příspěvky, jsem se rozhodla přistoupit k radikálnímu řezu drobné reorganizace a zavét další kategorii. Bude obsahovat všechny ty absurdní a tragikomické příběhy ze života, které se hlavou (ani jiným orgánem) prostě vymyslet nedají. Těšte se, námětů mám za posledních pár dní na román...

Jak spoluydla uvízla na záchodě...

Přiznávám, že nejsem ten typ, co by se bavil cizím neštěstím. Spíš, než abych prezentovala neštěstí druhých, chlubím se tím vlastním, lépe se s tím pak alespoň vyrovnám. A přiznávám, že moje spolubydla se mi postarala o královskou zábavu a akutní bolest v oblasti bránice, tudíž pro tentokrát udělám výjimku, ale jen pro to, abych potvrdila pravidlo...

Dnes výjimečně i s tématickou hudbou přímo u článku...

Jede jede

Po delší odmlce, způsobené vším možným i nemožným, o sobě opět dávám vědět (ano, ještě furt žiju!), tentokráte předělávkou textu mezi lidmi populární písničky od těžkotonážní kapely, stvořenou v pozdních nočních a brzkých ranních hodinách. Velké díky patří X-Rayovi, bez jehož pomoci by textík nevznikl a který se na "remaku" podílel 50%.

-ík, -ík, -ík

Semík, budík, hopík....kolik je vlastně v češtině slov, která končí na "-ík"? Vynechme na chvíli malý, i když celkem důležitý detail, zda se jedná o spisovnou či nespisovnou variantu. Můj další jazykový experiment spočívá v pokusu sestavit krátký a (alespoň částečně) koherentní text za užití co největšího množství těchto slov.