Co mi právě letí hlavou?

Nic. A taky úplně všechno. A to obojí dohromady. Občas mi taky proletí hlavou zadeček, to když zrovna přemítám o nesmrtelnosti chrousta, a jak si tak poletuji světem svého filozofování, narazím čelně do předního skla trabantu. To je srážka s realitou, té se zabránit nedá. Otřepané klišé, já vím. Ať tak, či onak, lidé z mého okolí mi tuto otázku pokládají v různých variacích poměrně často. Poslední dobou až moc často. Ať už se mi v hlavě honí cokoliv, musím u toho nasazovat pěkně přiblblé obličeje, protože se mě mí blízcí mimo jiné ptají i na to, jestli mi něco není nebo jestli mě něco nebolí.

Pravdou zůstává, že poslední dobou mám mozek jako houbu. Nasávám do něj všechny vjemy z okolí, o vše se zajímám a vše je pro mě tak nějak fascinující a zajímavé, vše stojí za bližší prozkoumání, za přemýšlení. Hltám s nadšením každou knihu, která se mi dostane do rukou, pro každou myšlenku se nadchnu. Chci vidět každý film. Na druhou stranu ovšem, houba, když je plná vody, ji zase svými póry nechává vytéct ven. Stejně tak i já neudržím pořádně myšlenku, chvíli mi v hlavě zurčí, začne se z ní vyvíjet velký objev, a pak zase vyteče ven, aby uvolnila místo dalším a je úspěšně zapomenuta. Ještě štěstí, že se mnou nikdo nechce utřít tabuli.

A pravdou je i to, že mám o čem přemýšlet. Úvahy a obavy, které dolehly na mé vrstevníky třeba před rokem nebo i dřív, se ke mně dostavily s menším zpožděním. Na druhou stranu ovšem existují i otázky, které si mí vrstevníci kladou právě teď a kterými se já už nezabývám, a tak jsem podle nich o pár kroků napřed. Ovšem když jim sdělím, čím se zabývám, jsem náhle dětinská, a tak jim to nesděluji. Ve finále jsem dětinská, protože dovedu myslet o pár kroků napřed a o své myšlenky se nedělím. Tedy dělím, ale jen s několika málo blízkými lidmi a ti si je nechávají pro sebe. A i ti jsou někdy přede mnou napřed a tak si ty myšlenky vyměňujeme a vlastně spolu držíme krok. A dětinsky se pak uchechtáváme nad tím, že ostatní absolutně netuší, co se nám honí hlavou. Ne, že bych si byla jistá tím, že vím, co se mi honí hlavou. A tak dál.