čtvrtek 23. září 2010

"Ty máš blog a nemáš Facebook?"

Tak touto otázkou mě uzemnil jeden můj kolega, když zjistil, že i já, exot nad exoty, bloguji. Jeho šok byl tak veliký, že mi okamžitě vysvětlil, že mít blog a nemít Facebook je blbost, protože když nemůžu dát svoje články na xichtobichli, nebude je nikdo číst a vůbec nikdo nebude chodit na můj blog. Jasný, jak facka, ne? Nutno podotknout, že onen kolega byl tímto zjištěním tak konsternován, že mě poprosil, abych mu poslala odkaz.

Následný rozhovor  na téma "počet pravidelných čtenářů, vzhled, počítadlo a statistiky" se vedl v bujarém veselí a přátelské atmosféře, ve které poznámky, ač vyznívají trochu jedovatě, nejsou myšleny ve zlém, a nebolí. Přesto mě tento rozhovor utvrdil v jedné mé myšlence, a to sice v tom, že účel blogu, blogování, a všeho kolem to jsem jaksi pochopila jinak, než všichni ostatní.

Svůj blog mám jako upouštěcí ventil. Založila jsem si ho, abych měla místo, kde "skladovat" všechny své neposedné myšlenky, nebo alespoň většinu z nich. Takové myšlenky, které vám vrtají v hlavě a kroutí se tam, dokud je alespoň nevyslovíte.

A protože jsem ve skrytu duše exhibicionista, který je schopný na sebe vyblít všechno, co ví, a i něco, co neví, rozhodla jsem se, že tyhle neposedné myšlenky nebudu psát do šuplíku, nýbrž na net. 

Díky svému kolegovi jsem si tedy opět uvědomila, že toto není blog založený za účelem získání co největšího počtu čtenářů, kteří píší lichotivé komentáře a chtějí se "spřátelit". Nechci, aby mi ostatní blogeři dělali "diplomy", ať už jsou v užívání fotokrámu sebelepší. To nikdy nebyl účel tohoto blogu a nikdy jím ani nebude! Jediným účelem byla jen moje sebereflexe.

Vy všichni, pravidelní čtenáři i náhodní kolemjdoucí, vy všichni jste tu srdečně vítáni. Vašich komentářů, i těch negativních, si cením a věřte, že kromě jednoho spamu (reklamy na viagru) jsem dosud nesmazala ani jeden z nich. Ale necpěte mi pořád ten Facebook. To není pro mě...

5 komentářů:

  1. pěkná fotka


    ty pišeš moc pěkně sem rad chodim.

    OdpovědětVymazat
  2. Fotka není moje, našla jsem ji na netu, ale myslím, že k dané tématice docela pasuje... :D

    Díky za kompliment.

    OdpovědětVymazat
  3. No tak nějak to mám já a to mám xichtoknihu. :D Tam jsem odkázal jen na pár článků, který jsem chtěl aby si známí přečetli. Jinak se recenzemi her na Facebooku moc nechlubím.

    Lidi, co hrají, si je najdou. Herně nepozitivní je vidět nemusí.

    OdpovědětVymazat
  4. Tak to tedy nechápu a budu ráda za vysvětlení. Jako někdo, kdo na Facebooku není, ho samozřejmě ani nikomu neberu. Jak je tedy možné, že ostatní nerespektují rozhodnutí toho kterého člověka, že tam prostě být nechce, a neustále se jen vyptávají proč, jestli a kdy už.
    Hlavně, jak píšeš, já taky nevidím blog jako něco, kde se pisatel snaží ulovit co nejvíce čtenářů. Je to místo, kde autor publikuje své myšlenky, svou tvorbu, zabývá se svými zájmy a nápady. Což, nutno dodat, prostě není pro každého a já osobně bych ani nechtěla, aby si to četli přímo mí známí a přátelé - proč by měl vědět někdo, s kým jsem chodila na základku a pořádně se kromě třídních srazů už ani nebavíme, nebo prostě někdo, co s tím nemá nic společného, koho to pravděpodobně ani nezajímá, co zrovna v myšlenkách pitvám a proč, že jsem napsala recenzi na nějakou hru nebo "pohádku pro dospělé" apod.
    Jak píše Dreamer. Ten, koho dané téma zajímá, si odpovídající blog najde sám. A myslím, že málokterému serióznímu bloggerovi záleží, jestli má za den návštěv 10 nebo 100. O různých spřáteleních a diplomkách a diplomečkách nemluvě.
    Ale chápu, že většina lidí to nemyslí zle. Jen mi přijde iritující, jak je najednou člověk exotický, když na FB náhodou není. Prostě ho k ničemu nepotřebuju, tečka. :)
    Mě se tvůj blog moc líbí, jak je. Co na tom, že nepíšeš článek třeba co dva dny. Důležité je, že tě to baví a dělá ti to dobře. Takový obsah se pak i následně dobře čte. A to je, myslím, podstata blogu, ne?

    Pardon, že jsem tak ukecaná. Jak se mi jednou dostane něco na zamyšlení, tak to je konec.

    OdpovědětVymazat
  5. Jsem ráda, že je nás víc, co na to máme stejný názor.

    On to ten kolega nemyslel špatně, ale jak píši, ta jeho otázka mě prostě uzemnila...:)

    Herb: To je v pohodě, alespoň se "dokážeš vymáčknout". Já mám leckdy opačný problém - chtěla/potřebovala bych napsat "slohovku" a vyleze mi z toho jedna jednoduchá věta ;)

    OdpovědětVymazat

Ke každému komentu si nyní můžete napsat ještě jeden zdarma!!!