Už třetí rok (Bože, to to letí) dělám v jedné studentské organizaci. Mám jednoho kolegu. Tedy, já jich mám víc, ale tenhle jeden prostě stojí za to...on, po pravdě, nestojí vůbec za nic. Kolegové jsme už přes rok. Za ten rok nesplnil ani ten nejjednodušší úkol. Z jejich plnění se vždycky buď nějak vyvléknul, nebo řekl, že to udělá, ale neudělal. Hodil na to bobek a udělal to za něj někdo jiný. Tento kolega sice nic nedělal, ale akcí, které pro nás organizace čas od času pořádá jako odměnu, těch se účastnil rád. A tak snad nemohlo dojít k ničemu jinému, než že ho náš vedoucí malinko "zpucoval". No a kolega se tedy rozhodl, že "začne něco dělat". A mě tím začaly trable...
První komplikace začaly, když jsem chtěla kandidovat do funkce, kterou jsem už dělala minulý rok. Kolega se ovšem rozhodl, že bude kandidovat také, nicméně, jeho zásahem se volby protáhly na tři týdny. Nakonec jsem byla zvolena, ale ta fraška mě dosti vyčerpala. Protože jsem ale na svou práci de facto sama, nabídla jsem mu, jestli nechce spolupracovat.
Jenže spolupráce s ním není snadná. Kolega nečte emaily, na schůze chodí jen sporadicky, úkoly spíše neplní, než plní. Vše po něm musím kontrolovat, spoustu věcí upravovat a s hromadou věcí mu pomáhat. To, co normálně dělám 10 minut, mi tak zabere hodinu. Co s člověkem, který neumí ani poslechnout příkaz "Vytiskni to dvakrát!" a vytiskne to jednou?
Rozhodla jsem se tedy, že ho jmenuji hlavním nástěnkářem. Ano, i nástěnky patří k mojí práci a já ještě neměla čas se jim věnovat. První nástěnku jsme tak nějak vyrobili společnými silami. Ještě nám zbývá spáchat jedna, tu už hodlám přenechat v jeho režii. Dala jsem mu pár tipů a dál, ať se stará on...já si zatím půjdu sehnat barvu na vlasy v mém odstínu, protože mi - nejen kvůli němu, ale hlavně jeho přičinením - přibylo pár šedivých vlasů...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Ke každému komentu si nyní můžete napsat ještě jeden zdarma!!!