Podivný neklid...

Již delší dobu sleduji jakýsi neklid, společný všem mladým lidem. Při svých hojných cestách vlakem sleduji své vrstevníky - pár lidí jen o málo straších, než jsem já, více lidí oproti mně o malinko mladších a spoustu takových, kterým právě končí puberta - a připadám si ve srovnání s nimi strašně stará.

Japan fair na Harfě

Obecně se považuji za tvora spíše usedlého, samotářského a doslova antisociálního, nicméně občas mně to drapne a vyrazím mezi lidi. To byl i případ osmého března letošního roku, kdy se v Praze v galerii Harfa konal Japan fair. Nalákala mně možnost zkusit si šogi, kaligrafii a během vystoupení Malého divadla kjógenu ucucávat pravý japonský čaj. A samozřejmě mě lákala vidina nějakého toho japonského suvenýru.

Jak jsem si chtěla nechat podepsat knihu jejím autorem a jak mě rychle přešla chuť...

V následujícím článku uvádím pouze a jen své osobní názory a postřehy. Mám na ně plné právo a vy máte právo s nimi nseouhlasit.

V roce 2010 vydala společnost Bušidó nádhernou obrazovou publikaci s názvem Cuba - záštita japonského meče. Kniha mne tak fascinovala, že jsem při jejím prvním čtení občas zapomněla dýchat, jak je nádherná. Tedy z grafického hlediska.

Už nejsem v IAESTE

Všechno jednou končí, a tak se i moje členství ve výše jmenované studentské organizace stalo záležitostí minulosti. Odejít trvalo ani ne půl minuty a bylo to něco, co už přijít muselo, co mělo přijít mnohem, mnohem dřív - respektive měla jsem to nechat přijít mnohem dřív, ušetřila bych si spoustu trápení. Se stoicky buddhistickým přístupem ale věřím, že to přišlo v tu pravou chvíli a že se to odehrálo tak, jak se to odehrát mělo, tím nejlepším způsobem. Ale stejně o tom přemýšlím.

Poznávám svůj balíček karet, poznávám sebe

Výklad z karet bylo něco, co mně už dlouho fascinovalo a přitahovalo, a z čeho mi zároveň šel mráz po zádech a tuhla šíje. Bylo to něco, co jsem si vždycky přála zkusit a čemu jsem se zároveň vyhýbala. Až jsem se jednou nachomýtla k tomu, jak moje kamarádka (která dělá i do jiných věcí mezi nebem a zemí a dle mého skromného názoru je v tom dobrá) vykládá z karet. Nadchlo mě to, pobouřilo (protože jak někdo může svěřit svůj život kouskům papíru, že?) a hlavně mi to utkvělo v hlavě natolik, že jsem několik týdnů strávila prohlížením internetu a zjišťováním, jaké že vykládací karty to vlastně na našem trhu jsou. Celé to vyvrcholilo tím, že mi jednou poštou přišel domů můj vlastní balíček tarotových karet. 

Kdybych byla tarotovou kartou...

...byla bych desítkou holí, ...

... smutná a zlomená z úkolů, které musím splnit a ze zodpovědnosti, kterou jsem na sebe naložila já sama, dobrovolně, i když jsem asi nechtěla. Stále ve stresu, jestli to všechno zvládnu, plná strachu, že neustojím to, co mně čeká a moc srab na to, abych poprosila o pomoc. Stále z průseru do průseru, jedna těžkost pomine a než se stihnu nadechnout, nahradí ji jiná. 

Na kartách bývá většinou muž, co nese své břímě a má záda ohnutá pod tou tíhou, kouká ale stále vpřed a vidí svůj cíl. Já jsem ale žena, snad malá dívka, shrbená a neschopná zvednout hlavu a podívat se kolem sebe...

Jak moc bych chtěla být alespoň na chvíli bezstarostná, jako Blázen...

http://www.shadowscapes.com/Tarot/cards.php?suit=1&card=9

Info, info, informace

Informace - posedlost dnešní doby...a tak shraňujeme, sbíráme, archivujeme a zálohujeme. Nesmí nám utéct ani jeden bit informací, ani jediné písmenko. Každý střípek informace je cenný. Vytváříme knihovny, archivy, databáze. Katalogizujeme, inventarizujeme, mapujeme. Informace, informace, informace...z domova, ze sousedství, ze zahraničí. Z exotických zemí na jihu a z krajů věčného ledu na severu. Není den, abychom nečetli zprávy, abychom nezjišťovali, co se kde děje. Co když se to jednou hodí. Jenom mít přehled.