Poznávám svůj balíček karet, poznávám sebe

Výklad z karet bylo něco, co mně už dlouho fascinovalo a přitahovalo, a z čeho mi zároveň šel mráz po zádech a tuhla šíje. Bylo to něco, co jsem si vždycky přála zkusit a čemu jsem se zároveň vyhýbala. Až jsem se jednou nachomýtla k tomu, jak moje kamarádka (která dělá i do jiných věcí mezi nebem a zemí a dle mého skromného názoru je v tom dobrá) vykládá z karet. Nadchlo mě to, pobouřilo (protože jak někdo může svěřit svůj život kouskům papíru, že?) a hlavně mi to utkvělo v hlavě natolik, že jsem několik týdnů strávila prohlížením internetu a zjišťováním, jaké že vykládací karty to vlastně na našem trhu jsou. Celé to vyvrcholilo tím, že mi jednou poštou přišel domů můj vlastní balíček tarotových karet. 

Kdybych byla tarotovou kartou...

...byla bych desítkou holí, ...

... smutná a zlomená z úkolů, které musím splnit a ze zodpovědnosti, kterou jsem na sebe naložila já sama, dobrovolně, i když jsem asi nechtěla. Stále ve stresu, jestli to všechno zvládnu, plná strachu, že neustojím to, co mně čeká a moc srab na to, abych poprosila o pomoc. Stále z průseru do průseru, jedna těžkost pomine a než se stihnu nadechnout, nahradí ji jiná. 

Na kartách bývá většinou muž, co nese své břímě a má záda ohnutá pod tou tíhou, kouká ale stále vpřed a vidí svůj cíl. Já jsem ale žena, snad malá dívka, shrbená a neschopná zvednout hlavu a podívat se kolem sebe...

Jak moc bych chtěla být alespoň na chvíli bezstarostná, jako Blázen...

http://www.shadowscapes.com/Tarot/cards.php?suit=1&card=9

Info, info, informace

Informace - posedlost dnešní doby...a tak shraňujeme, sbíráme, archivujeme a zálohujeme. Nesmí nám utéct ani jeden bit informací, ani jediné písmenko. Každý střípek informace je cenný. Vytváříme knihovny, archivy, databáze. Katalogizujeme, inventarizujeme, mapujeme. Informace, informace, informace...z domova, ze sousedství, ze zahraničí. Z exotických zemí na jihu a z krajů věčného ledu na severu. Není den, abychom nečetli zprávy, abychom nezjišťovali, co se kde děje. Co když se to jednou hodí. Jenom mít přehled.

Jeden příběh, ne až tak Vánoční...

Ať už je známe jako tři krále, nebo tři mudrce, legenda o nich a jak se vypravili poklonit Ježíškovi k jesličkám, jdouce za hvězdou, je známá všude po světě. Zpívají o ní dokonce i Boney M, a kdo mi nevěří, nechť si to vygooglí. Věděli jste ale, že tito mudrcové (nebo králové, jak chcete), byli původně čtyři? Ne? Já také ne. O čtvrtém mudrcovi oficiální prameny mlčí. Možná to je proto, že kdyby byli králové čtyři, narušila by se magie čísla tři, která vlastně prochází celým novým zákonem a která je vlastní každé pohádce. Možná je to proto, že jeho příběh nemá s příběhem Kašpara, Melichara a Baltazara vlastně nic společného. A možná, že čtvrtý král - Artaban - původně ani nebyl a příběh o něm je jen výsledkem lidové tvořivosti...

Ať tak či tak, příběh o Artabanovi je dnes znám po celém světě. Araban má dokonce svoji hvězdu. Nezáří na nebi, ale ve Washingtonu D. C., v Přírodovědném muzeu. Jedná se o 316-ti karátový safír, původem nejspíš ze Srí Lanky. Na rozdíl od jiných safírů není čirý, ale mléčně modrý a navrchu má bílou hvězdu. Artaban se také jmenoval pes ve filmu Fantomas kontra Scotland Yard. V současnosti se tak také jmenuje několik hotelů. Ten nejbližší najdete na Vysočině.

Příběh o Artabanovi byl i mně dlouho neznámý. Narazila jsem na něj v podání Brněnského biskupa Mons. Vojtěcha Cikrleho a doslova mi vyrazil dech a zanechal ve mne hlubokou stopu, i když nejsem věřící (vzhledem k tomu, že jsem prošla rukama výbornému doktoru teologie prof. Otakaru Fundovi, ani být nemůžu).

Nemám ve zvyku na svém blogu zveřejňovat cizí články, ale zde udělám výjimku. Přeji příjemné počtení a pokud chcete, tak i rozjímání nad příběhem, veselé Vánoce, bohatou nadílku a splnění všech snů. Na viděnou v novém roce.

Otázky na Václava Moravce

Je to asi tři týdny, co jsme se v rámci výuky zúčastnili diskuze s Václavem Moravcem a Janem Vitáskem. Toho prvního zřejmě představovat nemusím, o Otázkách Václava Moravce jistě každý slyšel. Ten druhý je vydavatel portálu EurActiv.cz a původně tam místo něj měl být někdo úplně jiný. Pana Moravce osobně nemusím. Bylo jasné, že i když byli do debaty pozváni dva hosté, prim bude hrát právě on, a tak jsem šla na debatu s rozporuplnými pocity. Buďme upřímní, kdyby to nebylo povinné v rámci výuky, radši bych na tuto debatu ani nešla. Byla jsem ale příjemně překvapená.

Dva (možná tři) adventní příběhy...

...které by se možná nestaly, kdyby nedošlo k souhře náhod, a které se skutečně staly v rychlém sledupo sobě následujících třech dní (předevčírem, včera, dnes a doufám, že už se nic dalšího nestane zítra). A staly se do puntíku tak, jak to popisuji. Aneb děti v hlavní roli aneb it was the time before Christmas...a já vážně nejsem anděl...

Podzimní paběrky

Sedím ve vietnamském bistru a srkám Phó. Snažím se ulovit nudle ze dna sněhobílé misky, které plochou lžičkou ne a ne nabrat. Poslouchám obsluhu, jak si povídá svojí mňoukavou mateřštinou a říkám si, jestli není na čase se začít učit tu zvláštní řeč a její nosovky a klouzavý přízvuk. 

Venku začíná pravý a nefalšovaný předvánoční shon. Brzo budou na každém rohu hrát koledy a všichni se budeme tvářit šťastně a říkat si, jak se na to všechno těšíme a co všechno musíme - naklidit, napéct, nakoupit, najít. Shánění dárků mi letos přijde jako nemožný úkol. Nevím komu co, nevím kde, nevím kdy. Nevím co pro sebe. Kdyby se Vánoce chtěly o měsíc zpozdit, nevadilo by mi to.

Volání do firem se zdá být hračka, ale dokáže klidně zabrat i dvě hodiny denně. Chtěla bych mít alespoň ty dvě hodiny denně placené, bylo by to celkem slušné kapesné a já bych alespoň neměla výčitky svědomí, že nedělám věci do školy.  Když voláte v 8, je to brzo, personalista ještě není v práci. V 9 se to nehodí, mají poradu a budou se radit až do 10, možná dýl, mají toho hodně. V 10:30 zrovna odešli na oběd. Ve 13:00 ještě nejsou v kanceláři. Ve 13:30  zrovna odběhli a ve 14:30, když konečně dostanu personalistu na telefon, se jsem požádána, zda bych mohla zavolat zítra. Chtěla bych mít takový job...

Další semík bez hakamy...abych se v ní mohla ukázat "Strejčkovi", budu si muset ještě počkat...ale trpělivost růže přináší a já jí mám dost...

Správce sítě se rozhodl, že jakožto vysokoškoláci můžeme fungvoat bez internetu, a tak připojení něraboltajet...tak jsme si pořídili vlastní internet.