"Ty máš blog a nemáš Facebook?"

Tak touto otázkou mě uzemnil jeden můj kolega, když zjistil, že i já, exot nad exoty, bloguji. Jeho šok byl tak veliký, že mi okamžitě vysvětlil, že mít blog a nemít Facebook je blbost, protože když nemůžu dát svoje články na xichtobichli, nebude je nikdo číst a vůbec nikdo nebude chodit na můj blog. Jasný, jak facka, ne? Nutno podotknout, že onen kolega byl tímto zjištěním tak konsternován, že mě poprosil, abych mu poslala odkaz.

A zase jedna ze života

Život je někdy pes. A tak se stane, že se pohádáte s přítelem, se kterým dosud všechno klapalo. A zatímco on si odejde do hospody, ona zůstane doma. V rozrušení se rozhodne odjet někam pryč, a tak sedne do auta a se slzami v očích vyrazí na cestu. A jak tak jede a bulí, uvědomí si najednou, že ho strašně miluje a že bez něj nemůže být. A tak mu chce zavolat a říct mu to. A jak tak volá, mobil jí vypadne z ruky. A tak se pro něj ohne. A ve chvíli, kdy se ohne, strhne volant doleva. A jak strhne volant, narazí se svou bílou dodávkou do protijedoucího modrého auta. Takové bouračky se ve světě stávají každou chvíli. Asi bych o ní ani nepsala, kdybych v tu chvíli neseděla právě na zadním sedadle onoho modrého auta.

Bubny...bubny zní v hlubinách

Znáte tu scénu z Pána prstenů, kdy se Společenstvo ocitá v dolech v Morii a Gandalf čte poslední zápis trpasličí kroniky? Jeden z půlčíků pak nechtěně strčí do vědra, a to padá dolů do hluboké studny a trvá dlouho, než dopadne. A potom se v hlubinách rozezní bubny a to dunění je všechno, jen ne dobré znamení...

O růži

Každý den stávalo se tomu,

když jsem vycházela z domu,

já potkávala dívku.

Ona se podobala kvítku,

co na něj čekala,

až rozkvete.

V tichu a sama hlídala keř růžový.

Snad hnána byla snama, když čekala,

až znachoví.

Prstíky drobné nebály se trní,

když laskaly to poupě,

co vykvetlo by v růži,

již svět ještě neviděl.

Však někdo utrh´ růži,

než kvítek dívku potěšil.

Snad zalíbil se muži,

co láskou k ženě žil.

A tak tam dívka stála sama

a z nebe padal déšť.

Ta dívka, sny snad hnána,

tam stojí ještě teď.

Ale nikdo z nás ji nevidí.

Nový vzhled V0.5

Je to zhruba rok, co jsem změnila vzhled svého blogu naposledy. Za ten rok jste si na něj jisto jistě zvykli, možná Vám i trochu zevšedněl. Aby Vám nezevšedněl moc, rozhodla jsem se přistoupit k radikálnímu řezu a obdařit svůj virtuální domov novým vzhledem.

Už delší dobu plánuji trochu pozměnit koncept blogu, toto je tedy první a největší krok k cíli, který se pozvolna rýsuje. Vzhledem k tomu, že nás dozajista čekají dny plné šedi, tmy a depresí, rozhodla jsem se pro jarní, světlé a veselé pastelové barvy.

Sluší se avizovat, že tento vzhled není mým dílem, ale pochází z úžasné stránky btemplates.com, kteroužto vřele doporučuji všem, kteří mají stejné problémy při tvorbě stránek, jako já. V mých silách pouze je, si vzhled upravit podle svého. Ne všechno je dokončeno, a tak ne všechno funguje a vypadá tak, jak bych si přála. Ve svých smělých plánech počítám s dokončením do konce září.

Tak užívejte nového vzhledu, chvalte, kritizuje, připomínejte do komentářů podle zalíbení.

1000 kilometrů tam a zase zpátky

Tichá voda, říká se, mele břehy. Hučící a dunící příboj dokáže vytvarovat celá pobřeží a vytvořit tak dech beroucí scenérie, nádherné zálivy a spousty slunných pláží. Jedním z výsledků tohoto procesu je bezpochyby chorvatské pobřeží. Když jedete do Chorvatska, je to, jako kdybyste jeli domů. Skoro všichni tam rozumí česky, v hotelových jídelnách mají staré dobré řízky, a ať už jedete do oné země už po několikáté, nebo poprvé v životě, vždycky máte pocit, že tam zůstalo vše při starém, i když se toho spousta změnila. I když se ty změny udály pomalu a potichu, nelze si jich nevšimnout. Tento článek je tedy mým pokusem podělit se s Vámi o pár dojmů, kterých jsem v oné turistické destinaci nabyla.

Opět on line...nebo on air?

Zdravím veškeré své věrné čtenářstvo, které neodradila moje měsíční odmlka. Po docela hektické první polovině prázdnin, poznamenané několika infarktovými šoky, letargií a spisovatelským blokem, Vám mohu oznámit, že se mi vše výše jmenované podařilo rozdýchat a překonat. Od zítřka se navíc začínám opět učit na pozdně letní/raně podzimní  kolo zkoušek, což u mně znamená, že se inspirace na nové články jen pohrne. Tak se těšte, neboť minulý týden, strávený u Jadranu, pro mne nebyl jen odpočinkem tělesným a fyzickým, nýbrž i překvapivým zdrojem nápadů a podnětů, jen je zpracovat...